PhDr. Eduard Stehlík (Facebook), zverejneno 26.08.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/194036 (Odstraneno.cz)

Dnes je 26. srpna a já už od časného rána myslím na svou maminku, která by dnes slavila své narozeniny. Bohužel už tu s námi desátý rok není, a tak ji popřát nemohu. Nemohu také společně s ní zavzpomínat na jednoho z našich největších hrdinů – generálmajora in memoriam Josefa Mašína –, jak jsme to v tento den občas dělávali. Pan generál se totiž také narodil 26. srpna, jen o dvaačtyřicet let dříve než ona – v roce 1896. Právě dnes tak od chvíle, kdy v Lošanech u Kolína spatřil světlo světa, uplynulo 130 let. I proto jsem se vám rozhodl vypravovat jeho příběh.
 
Josef Mašín byl jediným dítětem lošanského sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie, rozené Zourkové. V letech 1907-1911 studoval nejdříve na české nižší reálce v Kutné Hoře, ale protože se počítalo s tím, že jednou po otci převezme rodný statek, pokračoval v letech 1912-1915 ve studiu na hospodářské škole v Roudnici nad Labem. Na ní v dubnu 1915 úspěšně odmaturoval, avšak domů se vrátit nemohl. Dostal totiž povolávací rozkaz, aby narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 36, s nímž byl nedlouho poté odeslán na ruskou frontu.
 
Zde již v září 1915 přeběhl do ruského zajetí, přihlásil se do čs. legií a stal se příslušníkem 1. čs. střeleckého pluku. Právě s ním se zúčastnil památných bitev u Zborova, Bachmače i bojů s bolševiky na sibiřské magistrále, v nichž se proslavil mimořádnou neohrožeností a hrdinstvím. Do svobodného Československa se vrátil v únoru 1920. O tom, že by v armádě zůstal natrvalo, pravděpodobně neuvažoval. V srpnu 1920 totiž předal velení roty svému zástupci a odjel na rodný statek v Lošanech, kde začal konečně hospodařit. Dlouho zde však nevydržel.
 
Již na počátku roku 1921 se Josef Mašín vrátil zpět do armády a nastoupil službu u pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. Nedlouho poté však projevil zájem o službu u dělostřelectva a po absolvování příslušného kursu v Dělostřeleckém učilišti v Olomouci nastoupil v roce 1925 službu u dělostřeleckého pluku 5 v Českých Budějovicích. Na podzim 1928 ho čekalo přemístění k dělostřeleckému pluku 1 v Praze-Ruzyni, kde s menšími přestávkami působil na různých velitelských pozicích až do března 1939.
 
S mnichovskou kapitulací na podzim 1938 a následnou nacistickou okupací se Josef Mašín nikdy nesmířil a ihned se zapojil do protinacistického odboje. Společně se svými přáteli získával již před příchodem okupantů z vojenských skladů tajně stovky kusů zbraní a v této činnosti v neztenčeném měřítku pokračoval i po 15. březnu 1939. Jeho „zásobárnami“ se tehdy vedle okupanty stále lépe střežených vojenských skladů, stali i přímo výrobci zbraní – například Česká zbrojovka ve Strakonicích, či Avia v Letňanech.
 
V rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa byl Josef Mašín zpočátku napojen na štáb Oblastního velitelství – Velká Praha, v jehož čele stál divizní generál Bedřich Homola, a podílel se na vybudování rámcového pluku ON ve čtvrtích Praha XVIII. a XIX., tedy Dejvice, Bubeneč a Břevnov. Kromě toho úzce spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem, jejichž rozsáhlá odbojová činnost jim od gestapa vynesla přezdívku „Tři králové“.
 
Velkou pozornost věnoval Josef Mašín od počátku okupace i tzv. cukrářství, jak se tehdy v rámci Obrany národa říkalo přípravě a provádění sabotážních akcí. V klempířské dílně na Bílé Hoře byly vyráběny nálože, s nimiž se podařilo provést útoky i mimo území protektorátu. Mašínův švagr kapitán Ctibor Novák tak například 15. září 1939 uskutečnil atentát na policejní ředitelství a Ministerstvo letectví v Berlíně. Další významnou akcí se stal výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně v únoru 1941, kam „pekelný stroj“ dopravil průvodčí Jan Karel. Mašín připravoval i útok proti sídlu gestapa v pražském Petschkově paláci.
 
I když patřilo „cukrářství“ mezi Mašínovy oblíbené způsoby boje s okupanty, nezapomínal ani na zpravodajství a s ním související spojení se zahraničím. Společně s Balabánem a Morávkem se jim podařilo vybudovat zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z celého protektorátu. Ty byly do zahraničí dopravovány jak kurýrní cestou, tak i s pomocí radiostanic.
 
Pro trojici Balabán – Mašín – Morávek se stalo tragickým jaro 1941. Nejdříve byl 22. dubna 1941 v Dejvicích gestapem zradou dopaden podplukovník Balabán a 13. května 1941 padl při přepadení bytu v nuselské ulici Pod Terebkou do rukou Němců i Josef Mašín. Vzhledem ke zraněním, jež při zatčení utrpěl, byl nejprve vězněn v SS lazaretu v Podolí, odkud byl po pokusu o útěk převezen na Pankrác. Poté, co gestapo zjistilo, kdo se v jejich rukou ocitl, byl řadu měsíců vystaven bestiálnímu mučení. Přesto nikoho ze svých spolupracovníku neprozradil a vyšetřování gestapa se u něj zastavilo.
 
Atentát na Reinharda Heydricha a následně vyhlášené stanné právo znamenalo konec životní cesty i pro Josefa Mašína. Stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze byl 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti, a ještě téhož dne večer spolu s dalšími svými spolupracovníky na střelnici v Praze-Kobylisích zavražděn.
 
Jeho manželka Zdenka, která byla vězněna gestapem od 6. ledna do 5. srpna 1942 na Pankráci, Karlově náměstí a v terezínské Malé pevnosti, se po propuštění opět zapojila do práce v odboji, za což byla vyznamenána Československým válečným křížem 1939. V otcových stopách šli i oba jeho synové Ctirad a Josef. Starší z nich byl dokonce za práci v odboji proti Němcům vyznamenán Československou vojenskou medailí Za chrabrost.
 
Osudy celé rodiny tragicky změnil únor 1948, který vedle nástupu totalitního režimu, poprav a věznění nevinných, často lidí z okruhu nejbližších přátel Josefa Mašína a jeho manželky, přinesl i znevažování generálovy památky. Jeho synové Ctirad a Josef se zapojili do odboje proti komunistickému režimu, jejich maminka Zdenka Mašínová byla zatčena, odsouzena na 25 let odnětí svobody a ve vězení 12. června 1956 zemřela. Její bratr major Ctibor Novák, generálův švagr, byl komunisty 2. května 1955 oběšen…
 
Závěrem mi dovolte krátkou poznámku. Často od určitých osob slýchávám, že generál Josef Mašín byl hrdina, zatímco jeho synové byli zločinci. Nesouhlasím s tím. Jsem bytostně přesvědčen, že pokud by generál Josef Mašín nepoložil život v boji s nacistickou totalitou, postavil by se se stejným hrdinstvím a nasazením i té komunistické. A my bychom dnes v rámci dějin 3. odboje nehovořili o „Skupině bratří Mašínů“, ale o „Skupině Mašín a synové“.
