PhDr. Eduard Stehlík (Facebook), zverejneno 03.07.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/194062 (Odstraneno.cz)

Možná, že se někteří z vás o těchto prázdninách vydají do některého z pevnostních muzeí a tam na ně docela určitě narazíte. Objevit je však můžete i na více než osmdesát let starých fotografiích z našeho pohraničí, či na jen o něco málo mladších snímcích pořízených ve dnech spojenecké invaze v daleké Normandii. Nechybí ani na fotografiích bdělých pohraničníků střežících v dobách socialismu „tábor míru“. Mohutná ocelová protitanková překážka, pro kterou se i v zahraničí vžil díky jejímu tvaru název „ježek“, přestože její oficiální označení zní „rozsocháč“.
 
Pro jedny dosud symbolizuje období příprav Československé republiky k obraně před rozpínavostí nacistického Německa, jiní v něm vidí především jeden ze symbolů železné opony, táhnoucí se podél naší západní hranice v letech Studené války. O tom, že je tento pohled dosud živý i v zahraničí, svědčí to, že si ježky dokonce zahrály i v jedné z bondovek, kde vytvářely hrozivou kulisu opevněného severokorejského pobřeží.
 
Avšak zatímco skutečnost, že rozsocháč vznikl před 2. světovou válkou v Československu, je ve světě poměrně dobře známá (občas se dokonce objevuje označení „czech hedgehog“ – český ježek), jméno jeho autora Františka Kašíka, zůstává utajeno nejen v zahraničí, ale i u nás doma. Proto myslím neuškodí si tohoto zapomenutého českého vynálezce připomenout.
 
Narodil se 26. března 1888 v Polné u Havlíčkova Brodu, avšak velkou část svého dětství prožil v Praze. Zde před 1. světovou válkou absolvoval nejen žižkovskou reálku, ale i Českou vysokou školu technickou. Přestože patřil k vynikajícím studentům, složil pouze I. státní zkoušku. V dokončení studia mu totiž zabránila válka. Ihned po jejím vypuknutí nastoupil v létě 1914 k c. a k. pevnostnímu dělostřeleckému pluku č. 3 v Přemyšlu a po pádu tamní pevnosti se v březnu 1915 ocitl v ruském zajetí.
 
Podobně jako tisíce dalších Čechů a Slováků se i on přihlásil do čs. legií, v jejichž řadách se po strastiplné anabázi vrátil v červenci 1920 zpět do vlasti. Zde se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání a léta první republiky z velké části strávil u stavebního ředitelství Zemského vojenského velitelství v Praze (pouze v letech 1923-1925 řídil výstavbu Vojenské muniční továrny v Poličce).
 
Zlom v dosavadní vojenské kariéře Františka Kašíka přinesl červenec 1935, kdy byl jako technický specialista přemístěn k nově vzniklé složce Hlavního štábu – Ředitelství opevňovacích prací –, jež řídilo výstavbu našeho pohraničního opevnění. Zde se ocitl doslova ve svém živlu. Nová, neznámá práce na pevnostních stavbách ho pohltila. Projektoval nejrůznějších typy pevnostních zařízení, z nichž mezi ty nejvýznamnější patřil speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a pak pochopitelně i světoznámý „ježek“. To vše až do osudného podzimu 1938.
 
Za okupace se sice František Kašík zapojil do odboje, avšak jeho vynález ve stejné době sloužil Němcům. Ti si při náročných zkouškách ověřili mimořádné vlastnosti „ježka“ a masově ho používali na svých opevněních, zejména pověstném Atlantickém valu v severní Francii a Belgii. Vím od jeho syna i přátel, že to velice těžce nesl…
 
Po osvobození Československa již František Kašík působil v armádě jen krátce. V dubnu 1947 byl přeložen do zálohy a následně, již jako civilista, pracoval na rekonstrukci pražských památkových objektů. Podílel se na opravách Pražského hradu, injektážích Jeleního příkopu a na konci padesátých let i na stavbě Laterny magiky. Penzistou se stal definitivně teprve v roce 1962, ve svých čtyřiasedmdesáti letech.
 
O sedm let později – 18. září 1969 – náhle zemřel. Odešel v něm nejen voják a vlastenec, ale i skromný a tichý muž s mimořádným technickým nadáním, který své zásluhy nikdy nedával na odiv. Pravděpodobně právě proto již dnes jeho jméno takřka nikomu nic neříká.
