PhDr. Eduard Stehlík (Facebook), zverejneno 05.05.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/194122 (Odstraneno.cz)

Dnes ráno uplynulo jedenaosmdesát let od vypuknutí Pražského povstání. Největšího bojového vystoupení Čechů na jejich vlastním území v celém 20. století. Vše sice začalo 5. května 1945 u budovy Rozhlasu na Vinohradech, avšak krvavé boje zanedlouho zasáhly celé území Prahy. Záhy se do nich zapojily prakticky všechny vrstvy obyvatelstva. Jedni stavbou barikád, jiní jejich obranou, další ošetřováním raněných a obstaráváním potravin.
 
V době, kdy byla situace obránců nejkritičtější, zasáhly do bojů na české straně jednotky Ruské osvobozenecké armády, tzv. vlasovci, kteří až do té doby bojovali po boku Němců proti Spojencům. Protože na rozdíl od povstalců disponovali tanky i dělostřelectvem, byla jejich pomoc na mnoha úsecích klíčová. Hlavní tíhu bojů však po celou dobu povstání nesli sami Pražané.
 
Povstání nakonec skončilo vítězně. Generál Rudolf Toussaint 8. května 1945 odpoledne podepsal kapitulaci německých branných sil na území Prahy a v jejím okolí. Nacisté se zavázali propustit všechny zajaté i civilní rukojmí a na okraji Prahy odevzdat povstalcům těžké zbraně. Ti jim naopak měli umožnit volný odchod na Západ. V sedm hodin večer byly boje zastaveny a Němci skutečně začali hlavní město vyklízet. Některá ojedinělá ohniska odporu bráněná fanatickými jednotkami SS však kladla i nadále odpor a byla likvidována až s pomocí jednotek Rudé armády, které do Prahy přijely v ranních hodinách 9. května 1945.
 
Cena, kterou obyvatelé Prahy za své vítězství zaplatili, byla velmi vysoká. Během necelých pěti dnů přišlo o život na tři tisíce (!) Pražanů. Více jak polovina z nich padla přímo na barikádách, se zbraní v ruce. Na jejich hrdinství se v letech až ne tak dávných zapomínalo a jejich zásluhy na osvobození vlastního města byly upozaďovány. Svou roli v tom sehrály i osudy mužů, kteří v oněch dramatických dnech v čele Povstání stáli.
 
Jeho velitel generál Karel Kutlvašr byl po únoru 1948 vyhozen z armády, v prosinci 1948 zatčen a v květnu 1949 odsouzen za údajnou velezradu na doživotí. Jen o vlásek tehdy unikl trestu smrti. Z vězení byl propuštěn teprve na amnestii v květnu 1960, tedy po více než jedenácti letech. Armádu musel nedobrovolně opustit i předseda vojenské komise České národní rady a velitel výsadku PLATINUM-PEWTER z Velké Británie, kapitán Jaromír Nechanský. V létě 1949 byl komunisty zatčen, ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti a 16. června 1950 oběšen.
 
Spolu s ním skončil na šibenici i život mimořádné osobnosti domácího odboje, bývalého velitele skautské odbojové organizace Zpravodajská brigáda (ZB) Veleslava Wahla. Byli to právě její příslušníci, tzv. zebáci, kteří během povstání bojovali na těch nejohroženějších úsecích – u Rozhlasu, na Pankráci a při obraně Masarykova nádraží. Všude se vyznamenávali mimořádným hrdinstvím.
 
Po únoru 1948 skončili mnozí z nich na dlouhá léta v komunistických věznicích. Stejně jako desítky dalších bojovníků Pražského povstání – mužů, žen i dětí –, kteří při oněmi jedenaosmdesáti lety nasazovali životy za osvobození vlasti. Vlasti, která se k nim po únoru 1948 zachovala způsobem, pro nějž není možné nalézt ospravedlnění...
