Josef Bazala (Facebook), zverejneno 30.04.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/242413 (Odstraneno.cz)

Jsou dny, kdy bychom měli na chvíli ztišit hlas a víc naslouchat minulosti.

Za pár dní si připomeneme konec druhé světové války v Evropě. Pro nás ve Starém Městě ale ten příběh neskončil 8. května. Skončil o něco dřív. 30. dubna 1945.

A nebyl to klidný konec.

Jaro 1945 přineslo do Starého Města strach, chaos i tragédie.
16. dubna dopadly bomby na cukrovar. Měly zasáhnout německé jednotky, které už tam nebyly. Místo toho zemřelo 29 našich obyvatel.

Následovalo rabování, přísné německé hlídky, razie, zatýkání.
Partyzánský odpor vedl k tvrdým represím.
A na samém konci, 30. dubna, bylo šest místních mužů popraveno na Potmělůčce. Jeden z nich jako zázrakem přežil.

Ten samý den ale přišla i naděje.
Do města vstoupily rumunské jednotky a Staré Město bylo osvobozeno.

Svoboda ale nepřišla bez ceny.
Zůstaly zničené domy, prázdná místa u stolů a vzpomínky, které se dědí dodnes.

A právě to je důvod, proč si tyto dny připomínat.

Ne proto, abychom žili minulostí.
Ale abychom rozuměli přítomnosti.

Dnes znovu sledujeme válku v Evropě i na dalších místech světa. Znovu vidíme zničená města, rozdělené rodiny a lidi, kteří ze dne na den přišli o domov. Pro nás je to zpráva v televizi. Pro ně každodenní realita.

A pro Staré Město také kdysi byla.

Mír není samozřejmost. Je to hodnota, o kterou je potřeba pečovat.
A historie nám jasně ukazuje, co se stane, když ji začneme brát jako jistotu.

Nechci, aby se naše ulice někdy znovu proměnily v místo strachu.
Nechci, aby další generace zažívaly to, co museli prožít naši předci.

Proto má smysl si tyto příběhy připomínat.
A proto má smysl o nich mluvit.

Budu rád, když se podělíte i o vzpomínky ze svých rodin nebo obcí. Protože právě tyhle příběhy drží paměť živou.

Zdroj fotografie: Archiv Slováckého muzea
