Mgr. Jan Grolich (Facebook), zverejneno 05.03.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/48951 (Odstraneno.cz)

Ono to není jenom o Íránu.

Řád a pravidla, na která jsme byli ve světě zvyklí, už neplatí. Probíhá to už několik let a jedinou optimistickou zprávou je, že dnes to všichni vidí. A to je příležitost se k tomu postavit a začít se poctivě připravovat na budoucnost.

Situace v Íránu je další krize a bohužel ne poslední. Je to další důvod pro pocity nejistoty a nervozity. A není jednoduché říct černobíle, jak to je. Na jedné straně tu je totalitní islamistický režim, který vraždí svoje lidi, vyhrožuje zničením Izraele, financuje terorismus a útočí na okolní státy. Je to režim, který vyvíjí rakety a drony (spousta z nich dopadá taky na Ukrajinu) a jsou zprávy, že se snaží dlouhodobě získat jaderné zbraně. A pro naši bezpečnost není dobře, že se takhle vyzbrojují. Prostě není.

No a na druhé straně je tu ta nejistota, jestli je ta akce dostatečně promyšlená a jestli to nezpůsobí v regionu ještě větší nestabilitu.

Co máme dělat my jako stát ve světě, kde těchto krizí bude přibývat? Je tu několik klíčových věcí.

Na prvním místě je posilování bezpečnosti a investice do obrany. A pak aktivní spolupráce v rámci NATO a EU. Přístup – „my jsme moc malí a to musí rozhodnout ti velcí“ – je prostě strkání hlavy do písku. Lidi mají největší strach z toho, že nemůžou věci ovlivnit. A my věci ovlivnit můžeme. Muniční iniciativa ukázala, že i země naší velikosti může udělat fakt hodně. Jenom je teda potřeba si taky plnit svoje závazky a ne snižovat výdaje na obranu v době, kdy svět vypadá takhle.

Ale dát peníze na obranu taky nestačí. Potřebujeme postupně znovu vybudovat důvěru v instituce a stát. Tohle je sakra těžký úkol a vyžaduje velkou zodpovědnost všech politiků. Protože důvěra se získává po kapkách, ale mizí po litrech. A v poslední době jsme jí ztratili víc, než by bylo zdravé.

Jak to dělat? Nevymlouvat se, říkat pravdu, přiznat chybu, vysvětlit proces rozhodování – jak jsme došli k tomu, že chceme dělat tohle a ne něco jiného. Nemá to být černá skříňka, do které nikdo nevidí.

Šance na optimismus tu je – i když to tak možná nevypadá ✌️
