Mgr. Jiří Kobza (Facebook), zverejneno 27.07.2026. Archiv: https://odstraneno.cz/post/95722 (Odstraneno.cz)

Jiří Kobza: Stateční válečníci od PC a obchodníci s cizí krví

Komentář bývalého poslance k dnešnímu nadšení válčením na Ukrajině.

Přiznám se, že mne neskutečně vytáčí řeči (především opozičních) politiků a televizních moderátorů o tom, jak musíme podporovat Ukrajinu až do konečného vítězství nad Putinovým Ruskem. Tito samozvaní tvůrci veřejného mínění a neustálého podsouvání divákům, co si mají myslet, totiž vůbec netuší, o čem to vlastně žvaní a jaké to má důsledky na život obyčejných lidí.

Na rozdíl od nich, já to vím, protože jsem ve válečné a poválečné zoně strávil přes 4 a půl roku. V tomto případě tak stojí ideologie a propaganda proti mým osobním zkušenostem (a jsem si jist, že v ČT jsou rádi, že se mne zbavili, když už nejsem poslanec).

Jak jsem se do války dostal?

Od ledna 1988 do června 1992 jsem pracoval s geology a vrtaři v Íránu. Takže na vlastní kůži jsem sdílel osud běžných místních civilistů.  

V té době, prvního pololetí 1988, válka znamenala pro lidi jako já stejně jako pro místní:
    1. Přídělový systém potravin, žárovek atd.
    2. Elektřinu cca 5 hodin denně (v Teheránu je zima jako v Jablonci a bez elektřiny si jeden nezatopí, neuvaří ani neposvítí)
    3. Ostřelování Teheránu iráckými raketami SS 20 (mám jich v diáři zaznamenaných 186), kdy každá nesla cca 100 kg TNT nálož. Tzv. „Válka měst“.
    4. Všude kontroly, hon na špiony

Takže na rozdíl od oněch válkychtivých žvanilů já vím, jaké pocity má člověk, když zmrzlý a hladový sedí po tmě ve sklepě, čeká až to venku přestane bouchat, aby potom vzal svou kuponovou knížku a šel si stoupnout do dlouhatánské fronty v naději, že dostane příděl svých 5 kg rýže na měsíc.

Když v červenci 1988 bylo podepsáno příměří a nastal kýžený mír (to slovo, nenáviděné progresivisty), začaly na povrch vycházet rány, které válkou země a její obyvatelé utrpěli:
    1. Statisíce válečných vdov
    2. Statisíce válečných sirotků
    3. Statisíce válečných mrzáků
    4. Zničené vesnice,
    5. Zničená pole, plná min a nevybuchlé munice
    6. Sociální systém válkou vyčerpané země, který byl přetížen
    7. Zdravotní systém, který vedle běžné válečné traumatologie také musel řešit důsledky bojových plynů, použitých Iráčany

Nic z toho tito zmínění válečníci (od slova válet se) od PC odmítají brát na vědomí. Netuší, jaké to je přijít o někoho z rodiny (syna, bratra, otce). Jen opakují prázdné a velmi hloupé floskule o nutné porážce Ruska a podpoře Ukrajiny.

Chápu to.

Když je mír, tak se poctivou prací uživíte, ale nezbohatnete. Ale když je válka a jste na správném místě to je pak jiný příběh. Během Pouštního štítu se „ovladač impaktového nástroje“ prý prodával US Army za 100 dolarů. Pod tímto honosným názvem se jednalo o dřevěné topůrko kladívka. Pokud zatoužíte po zlaté toaletě nebo velké jachtě, pak válka musí pokračovat.

Stejně jako Iránsko-irácká válka nikam nevedla a hranice se vrátily tam, kde byly před válkou (účelam bylo především obě země ekonomicky i vojensky vyčerpat),tak i válka na Ukrajině nikam nevede a od doby, kdy Boris Johnson zastavil jednání o míru v dubnu 1922 v Istanbulu, je fronta zhruba tam, kde byla v onom dubnu. Jen údajně od té doby zbytečně zemřelo přes milion lidí. Jak se asi spí Johnsonovi s vědomím, kolik krve má na rukou?
Podle našich obchodníků s cizí krví, kteří štvou Ukrajince proti Rusku, je lepší, když za jejich svalnatá prohlášení z bezpečí studia na Kavčích horách krvácí někdo jiný.

Jenže přiznejme si několik základních životních pravd:
    1. Je lepší být živý než mrtvý
    2. Je lepší být celý než zmrzačený
    3. Je lepší mít kompletní rodinu než oplakávat ty, kteří padli
    4. Je lepší mít oba rodiče, než být sirotek nebo válečnou vdovou, závislou na chatrném sociálním systému

Z našich veřejnoprávních médií se nedozvíme například kolik ruských civilistů pozabíjely a zmrzačily ukrajinské útoky do ruského vnitrozemí, nedozvíme se, kolik škod napáchaly protivzdušné prostředky Ukrajiny na Ukrajině (ono totiž vše, co se vystřelí vzhůru, tak někde musí spadnout dolů).

Nedozvíme se, proč vedení EU tak velkoryse  posílá další a další (mj.i naše) peníze na Ukrajinu, kde mizí bez kontroly.

Nedozvíme se, proč EU mlčí k vybičovanému ukrajinskému nacionalismu, adoraci válečných zločinců a mlčení k válečným zločinům, které se staly na Ukrajině (Volyňský masakr a podobné).

Nedozvíme se, proč naše média pláčí nad osudem „vyhnaných sudetských Němců“ ale už se nezmiňují o obětech pochodů smrti, když Němci hnali vězně z koncentračních táborů na západ.

Nezbývá, než si povzdechnout s Hamletem: Je cosi shnilého ve státě českém!
