Mgr. Vít Rakušan

Tak dnes jsem tady naposled. Pro někoho důvod k oslavě, to je mi jasný 😉 Ale pro mě to není důvod k pláči. Ty 4 roky, to byla jízda, která se nevejde do jednoho postu na sociální síti. A vlastně i já to všechno, co jsem tady zažil, musím v sobě roztřídit a pro další život zpracovat. Určitě jsem dělal chyby, vím o nich. A omlouvám se za ně. Ale ten rezort jsem přijal za vlastní a on snad přijal za vlastního mě. Barák za mnou (a všechny další vnitrácké domy) je plný výborných lidí, opravdových machrů a nadšenců, kterým jde o tuhle zemi. Byla radost s nimi spolupracovat. Policisté a hasiči, pracující pod obrovským tlakem všeho, s čím se setkávají, ale i pod drobnohledem veřejnosti, patří k evropské špičce. To není prázdná pochvala na závěr, ale fakt. Chtěl jsem, aby se vnitro otevřelo. Chtěl jsem ministerstvo bezpečí pro všechny bez rozdílu, kdo dodržují zákony, a to bez rozdílu národnosti, rasy, pohlaví či sexuální orientace. A stejně tak nekompromisní represe “padni komu padni”, pokud někdo porušuje zákon. A nechrání ho ani příslušnost ke straně, kterou reprezentuje ministr. Tohle se povedlo a jsem na to pyšný. Byli jsme v kontaktu s regiony, obnovili jsme sekci pro veřejnou správu, stýkali jsme se s neziskem, navázali jsme zahraniční spolupráci napříč Evropou a díky jazykovým znalostem jsem se napřímo bavil se všemi ministry zemí EU. A mnohokrát i mimo ní. Byl jsem v pracovně šéfa FBI i amerického ministra vnitra, stejně tak jsem několikrát navštívil britského kolegu, migrační témata jsme řešili přímo v Africe. Byli jsme respektovaným partnerem, který byl zván na všechna exkluzivní setkání. Naše půlroční předsednictví EU nechalo i v oblasti vnitřní bezpečnosti pozitivní dojem. Nebáli jsme se nepopulárních kroků, které byly ku prospěchu věci. A zažili jsem spoustu krizí, kdy jsem předsedal krizovému štábu a myslím, že jsme je v rámci možností zvládli - covid, migrační vlna z Ukrajiny obřích rozměrů, vlna ilegální migrace a nutnost zavedení kontrol na hranicích se Slovenskem, největší lesní požár v dějinách v Českém Švýcarsku, střelba na Filozofické fakultě, obrovské povodně, výpadek dodávek elektrické energie… a to není zdaleka všechno. Jak říkám. Byla to jízda. Rychlá, zběsilá, náročná, ale nezapomenutelná. Tak ještě jednou děkuju za tuhle možnost všem uvnitř rezortu i mimo něj, kteří mi věřili. Neodcházím zhrzený, ale odhodlaný.