← Hana Žáková

„Vzhledem k tomu, že naše národy se ocitly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa,“ stojí v dopisech Jana Palacha z 16. ledna 1969, které určil studentům a Svazu československým spisovatelům. Následně se onoho dne tehdy dvacetiletý student pražské Filozofické fakulty stal na Václavském náměstí, jak se sám v dopise nazval, první lidskou pochodní. Jaro roku předcházejícího se neslo ve znamení společenské naděje, že se lidé v Československu budou moci o něco svobodněji nadechnout. Avšak veškerou euforii a radost jara 1968 pomyslně přejely pásy tanků vojsk Varšavské smlouvy. Dá se říci, že po světlém jaru brzy nastal šedivý podzim. Deseti tisíce občanů sice opustily republiku a hrstka statečných se rozhodla s režimem zápasit, většina společnosti však brzy upadla do letargie. Odhodlání z doby pražského jara bylo rázem pryč a lidé nečinně přihlíželi okupaci vlastní země. Jak kdyby to bylo běžné. Právě Jan Palach se 16. ledna 1969 rozhodl svým činem vyjádřit svůj nesouhlas s okupací Československa, zejména chtěl ale tímto probudit svůj národ z oné nečinnosti a beznaděje, do níž Čechoslováci brzy upadli. Na Palacha, který 19. ledna zemřel, navázaly další živé pochodně. Dostat občany ČSSR z pasivity se však nepodařilo. Tehdejší komunistický režim si dokázal všemožnými prostředky přizpůsobit společnost svým představám a normalizovat ji. Buďme vděční za to, že dnes žijeme ve svobodné a demokratické společnosti, kde jsou respektována lidská práva a svobody a kde má každý možnost projevit svůj názor. Tato svoboda však nebyla samozřejmostí – byla vybojována obrovským úsilím, odvahou a oběťmi mnoha lidí. Jak těžce se svoboda získává, tak snadno se může ztratit, pokud ji nebudeme chránit a aktivně rozvíjet. Neupadněme proto ani dnes do letargie či nečinnosti. Vzpomínka na Jana Palacha a jeho odkaz nás zavazuje, abychom byli vnímaví k nespravedlnosti, bránili pravdu a nikdy se nespokojili s lhostejností.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici