Mgr. František Talíř

Kulatý stůl k digitální odolnosti dětí a mladistvých ukázal, že jednoduchý zákaz sociálních sítí není samospásné řešení. Jak v úvodu zaznělo od Františka Talíře, jde o debatu napříč politickým spektrem – mezi tvrdším a měkčím přístupem. Hana Kordová Marvanová upozornila na otázku, zda je plošný zákaz vůbec realisticky proveditelný bez problematického ověřování každého uživatele. Magdalena Lukasová z Národního ústavu duševního zdraví připomněla, že dítě není „malý dospělý“ a kvůli vývoji mozku si digitální prostředí často nedokáže samo zdravě regulovat. Zároveň zaznělo, že problémem nejsou jen samotné sociální sítě, ale i délka jejich používání, typ obsahu, nedostatek spánku, oslabování vztahů a horší schopnost soustředění. Marek Vrbík z Českého telekomunikačního úřadu zdůraznil, že pravidla už na evropské úrovni existují, ale zásadní otázkou zůstává jejich vymahatelnost v českém prostředí. Michaela Slussareff mluvila o potřebě jasně definovat vzdělávací cíle pro různé věkové skupiny a také o tom, že regulace má směřovat k větší bezpečnosti, ne jen k jednoduchým zákazům. Jiří Burýšek za Asociaci tvůrců a online médií varoval před unáhleným „quick fixem“ a zároveň připomněl, že influenceři mohou sehrát významnou roli v osvětě, protože dokážou oslovit obrovské množství dětí. Konečná z Pirátů zase otevřela téma peer programů, tedy zapojení samotných mladých lidí do vzdělávání svých vrstevníků. Z debaty tak vyplynulo, že ochrana dětí v digitálním světě nemůže stát jen na zákazech, ale musí spojit prevenci, vzdělávání, odpovědnost platforem, rodičů, škol i státu. Do budoucna zůstává otevřená otázka, kde má vést hranice mezi svobodou, odpovědností rodiny, rolí školy, regulací státu a povinnostmi technologických firem.