← Dr. Libor Rouček

🇨🇺 Zatímco pozornost světové veřejnosti je upřena na válku v Zálivu, na druhé straně světa - na Kubě - se začíná odehrávat další drama. Není pochyb o tom, že kubánský komunistický režim má více než sedmero životů. Od revoluce roku 1959 přežil americkou invazi, téměř permanentní americké embargo, rozpad SSSR, pád komunismu v Rusku a ve východní Evropě, reformu komunismu v Číně, a ještě mnohé další události a změny doma i ve světě. Nyní však, zdá se, jeho dny jsou definitivně sečteny. Hospodářská situace na ostrově je katastrofální, zlepšení v rámci systému nemožné, tlak z USA obrovský. Změny, které Kubu čekají, budou zřejmě probíhat postupnou evoluční cestou. “Vzorem” přechodu, zdá se, bude Venezuela, ale bez únosu prezidenta. Ten bude muset samozřejmě odstoupit a nové (stále ještě komunistické) vedení krok za krokem uskutečňovat reformy a otevírat zemi. Některé změny se již dokonce dějí. Minulý týden bylo propuštěno na 2000 (politických) vězňů, větší možnosti má soukromý sektor, postupně se rodí silnější občanská společnost, za kulisami probíhají jednání s USA. Jak dlouho bude “změna režimu” trvat, uvidíme podle vždy aktuálně nastalé situace. Hlavním vnějším hybatelem změny kubánského režimu jsou, podobně jako ve Venezuele, beze sporu Spojené státy. Podobně jako ve Venezuele, by však ani na Kubě neměli Evropané stát stranou. Španělé, Francouzi, Němci i další evropské národy (dokonce i Češi) mají na Kubě poměrně dobré jméno (podobně jako třeba Mexičané, Brazilci či Kanaďané) a budoucí úspěch kubánských reforem záleží právě i na jejich angažovanosti. Stejně jako i úsilí, pomoci a vlivu EU jako celku. Nechceme-li, aby “změna režimu” vytvořila pod Trumpovým vedením na Kubě dlouhodobě podobně nepřijatelné poměry, které již jednou (v roce 1959) vedly k (komunistické) revoluci..🇨🇺Kopírovat text

Screenshot není k dispozici