← Dr. Libor Rouček

Komunisté se svým rozhodnutím pozvat pár členů vedení Sociální demokracie na kandidátku jejich uskupení “Stačilo!” opět o krok přiblížili svému dlouhodobému a neměnnému cíli: zničit sociální demokracii! Jak potvrdily dějiny, snaží se o to nepřetržitě od roku 1921 - od doby jejich založení - a nejinak je tomu také nyní. I jako celoživotní nekomunista a antikomunista jim to nevyčítám. Mají to ve svém DNA, stejně jako leninskou strategii cesty k moci, v případě nutnosti i pomocí nejrůznějších “národních” či “lidových” front, dnešního “Stačilo!” Výčitky, opovržení a historická hanba patří Janě Maláčové a Lubomíru Zaorálkovi. Jsou to oni, a s nimi část vedení a členů Socdem, kteří se neštítili zradit tradiční sociálně demokratické hodnoty, pošlapat 150 letou historii strany i odkaz těch, kteří za ideály sociální demokracie v komunistických lágrech umírali, a potupně, poníženě a nedůstojně přijmout z milosti komunistů roli užitečných idiotů. Tak jako historie zná jen opovržení pro jméno Zdeňka Fierlingera, tak se již nyní dívají lidé na zrádce, kolaboranty a bezpáteřní kariéristy Janu Maláčovou a Lubomíra Zaorálka. Nemá však smysl plakat nad rozlitým mlékem. V životě jsem měl to štěstí, že jsem ještě v exilu poznal staré sociální demokraty z roku 1948: Radomíra Lužu, Jirku Horáka, Viléma Bernarda a mnohé další. I oni zažili neskutečné zklamání a situaci, která byla po komunistickém puči 1948 a násilném sloučení mnohonásobně horší. Nesložili však zbraně a nezahodili flintu do žita. Naopak, pokračovali ve své činnosti v exilu a i díky jim se mohla strana v listopadu 1989 doma nejen obnovit, ale později získat zpět i Lidový dům. Dnešní situace v porovnání, ačkoli tragická, není úplně beznadějná. Na rozdíl od roku 1948 máme svobodu a všechny možnosti, které svoboda přináší. Co dělat? Stranu opustily v posledních týdnech a měsících stovky lidí, mnozí již v letech předtím. Někteří natrvalo, jiní se však k hodnotám a étosu sociální demokracie stále hlásí. Stejně tak i uvnitř strany zůstali lidé, kteří s rozhodnutím Maláčové a Zaorálka nesouhlasí a z vývoje jsou nešťastní. Jak dopadnou v říjnu volby a co bude po nich uvidíme. Již nyní se však lze formálně i neformálně scházet, udržovat kontakty, diskutovat situaci, připravovat alternativy, otevírat se novým lidem a myšlenkám, atd.,atd. Sociální demokracie přežila Fierlingera a přežije i Maláčovou se Zaorálkem! HLAVU VZHŮRU! 🌹Kopírovat text

Screenshot není k dispozici