Mgr. Barbora Rázga

Praha dnes rozhoduje o své budoucnosti. O tom, jestli bude moderním sebevědomým městem, nebo městem, které se bojí vlastního rozvoje. Metropolitní plán je bezpochyby důležitý a Praha nový plán potřebuje. Ale nemohu přehlížet několik zásadních problémů. Za prvé načasování. Schvalovat takto zásadní dokument těsně před volbami ve chvíli, kdy zaznívalo obrovské množství připomínek, nepovažuji za šťastné. Ano, chápu, že nelze vyhovět všem. Ale právě u tak důležitého dokumentu bych čekala větší snahu o skutečnou debatu a širší shodu. A pak jsou tu výškové limity. Přiznám se otevřeně — považuji je za absurdně nízké, alibistické a krátkozraké. Praha čelí obrovské bytové krizi, mladí lidé a rodiny si ve městě přestávají moci dovolit bydlet, ale místo odvahy přichází další politicky „bezpečné“ omezení. Nikdo nechce necitlivé zásahy do historického centra. Ale odmítat moderní výstavbu i v transformačních územích a širším centru je podle mě chyba. Praha se nemůže donekonečna rozlévat do krajiny a současně si zakazovat růst do výšky. To jednoduše nedává smysl. Místo sebevědomé vize moderní evropské metropole jsme opět zvolili opatrnost a politický komfort. A právě to mě na celé debatě mrzí nejvíc.