Mgr. František Talíř

Otevřít dlaň a nechat zrnka dopadnout. “Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.” (Jan 12,24) Mám jich v rukou tolik. Tolik zrnek. Nápady, plány, touhy, sny. Ale pustit je? Riskovat, kam dopadnou? To, že je ztratím? Že ztratím své představy? To radši sevřu pěst, jen ať mi v ní zůstanou. Často to tak je. Jenže.. “Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.” (Jan 12,24) Tato Pánova slova z Janova evangelia mě provázela během doby postní. Přál bych si, abych to uměl. Abych dokázal své dlaně a srdce otevřít a nechal se překvapit, co z těch zrnek nakonec vyroste. Abych je pustil ze svých rukou, protože pak má prostor konat ON. A začnou se dít zázraky. Ten největší - Vzkříšení - slavíme v tyto dny. Krásné Velikonoce plné naděje, přátelé!