← Ing. Věra Kovářová

Noc z 20. na 21. srpna 1968 nesporně patří k těm skutečně tragickým v českých dějinách. Z mnoha důvodů, samozřejmě především kvůli více než stovce obětí sovětských agresorů a několika stovkám těžce zraněných a zmrzačených občanů země. Zmrzačený byl i jazyk. Okupaci komunisté přejmenovali na pobyt spřátelených armád. Daleko větší národní tragédií, a tu bychom si měli připomínat ještě silněji a usilovněji než samotnou invazi vojsk Varšavské smlouvy, byl 21. srpen 1969. Den, kdy vlastizrádci z Lidových milicí, Sboru národní bezpečnosti a armády vraždili a bili vlastní národ. V roce 1968 jsme se stali obětí, v roce 1969 spoluviníky. Často slýchám otázku, proč okupaci po tolika letech stále vytahovat a připomínat. Je mi jasné, odkud podpora této myšlenky pramení. Od těch, pro které je historická zkušenost s tím, co přichází z Moskvy, nepříjemná a obtížná, kterým kazí jejich plány na opětovné poruštění naší země, kteří by nejraději, kdyby byla České republika znovu vazalem Ruska. Rok 1969 přesně ukázal, co jsou tito lidé zač.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici