Ing. Veronika Vrecionová

I když se premiér modlil k pražskému Jezulátku, sucho je v Česku stále všude vidět. Minulý týden jsem navštívila dvě farmy v okolí Příbrami – Jesenický grunt a Štéchův statek. Jesenický grunt je inspirativní nejen svým přístupem k hospodaření, ale i tím, jak propojuje zemědělství s životem v regionu. Mají zde samoobslužný obchůdek s vlastními i lokálními produkty a ukazují, že kvalitní zemědělství může podporovat nejen krajinu, ale i místní komunitu a regionální produkci.� A skvělým příkladem je také Štéchův statek, který v roce 2021 získal stříbrnou medaili v programu Pestrá krajina za svůj přístup ke krajině, zpracování surovin a aktivizaci místních obyvatel. Po suchých letech se zde zaměřili ještě více na zadržování vody, protierozní opatření a podporu biodiverzity. Obnovili ovocný sad, prohloubili jezírko, které se stalo domovem kuňky ohnivé, vybudovali další nádrže na zachytávání dešťové vody a vysázeli desítky stromů. Pozemky nezatěžují chemizací a pastviny přirozeně hnojí dobytkem.��Obě farmy ukazují, jak důležité je zadržovat vodu v krajině, mít živou půdu bez eroze a krajinné prvky, které jsou schopny se vypořádat s přívaly deště a postupně vodu bez škod vsáknout do půdy. A právě takové hospodáře potřebujeme. Ty, kteří nepřemýšlejí jen o tom, co musí splnit podle pravidel, ale dělají něco navíc, přemýšlejí dlouhodobě a snaží se půdu a krajinu předat v lepším stavu, než ji převzali.� Vláda chce bojovat se suchem budováním nových přehrad. Fajn. Ale největší potenciál zadržovat vodu má naše zemědělská půda – až cca 8 miliard kubíků ročně. Je proto potřeba investovat do tůní, remízků, obnovy stromořadí a dalších krajinných prvků. A hlavně aktivně bojovat proti erozi a požadovat po zemědělcích, aby činili opatření, která budou erozi předcházet ve skutečnosti, a ne jen na papíře.