Mgr. Jan Chabr

V Praze se v těchto dnech koná GLOBSEC, jedna z nejvýznamnějších evropských konferencí o bezpečnosti, geopolitice a odolnosti. A jsem rád, že se mezi tématy objevuje i energetická odolnost měst. Pro Prahu to není abstraktní pojem ani akademická debata. Je to otázka každodenní jistoty lidí a fungování celé republiky. Praha má přes 1,4 milionu obyvatel, 57 městských částí, přibližně 200 příspěvkových organizací a kolem 1 500 nemovitostí. Jenže její význam je mnohem širší a Praha nespravuje pouze svůj majetek. Sídlí tu klíčové nemocnice, ministerstva, banky, datová centra, velké firmy, strategické dispečinky, média i velvyslanectví. Když Praha na hodinu, na několik hodin přijde o energii, není to lokální nepříjemnost. Je to národní problém. Ochromí to klíčové nemocnice, zastaví to chod ministerstev, vypne to dispečinky bank a kritickou infrastrukturu, která řídí toky peněz a dat napříč republikou. Právě proto dlouhodobě říkám, že energetiku musíme v Praze brát jako součást bezpečnostní infrastruktury města. U elektřiny jsme zásadně závislí na dodávkách zvenčí. Praha má dnes tři hlavní předávací body s přenosovou soustavou a čtvrtý má přibýt v roce 2027. Přitom velká část spotřeby města teče přes několik klíčových uzlů. Loňský výpadek ukázal, jak citlivý systém to je a jak rychle může problém v energetice zasáhnout dopravu, zdravotnictví, komunikaci i krizové řízení. Dobrá zpráva je, že Praha jen nečeká. Praha je sice zranitelná, ale není bezbranná. V posledních letech vznikla dohoda mezi hlavním městem, PREdistribucí a ČEPS, která má posílit bezpečnost dodávek elektřiny. Pracuje se na posílení Řeporyjí, nové uzlové transformovně Praha Sever, dalším transformátoru i lepším napojení Zbraslavi. To jsou technické kroky, které veřejnost většinou nevidí, ale v krizové chvíli rozhodují o tom, jestli město obstojí. Představte si to jako letiště, které otevírá čtvrtou dráhu. Pořád je to jedno letiště. Ale výrazně méně zranitelné vůči jednomu uzavření. Ještě naléhavější je podle mě teplo. Teplárenství je lokální soustava, kterou nelze jednoduše přepnout jinam. Velká část Prahy je dnes závislá na teple z Mělníka a město má nad klíčovou teplárenskou infrastrukturou menší vliv, než by hlavní město mít mělo. Proto připravujeme Strategii teplárenství, modernizaci po konci uhlí, jasnou dohodu s klíčovými partnery a projekty typu Energocentra na Ústřední čistírně odpadních vod, které umí využít odpadní teplo přímo ve městě. Inspirací jsou i ukrajinská města. Ta se stala největší evropskou laboratoří městské energetické odolnosti reálného provozu. V praxi ukazují, že odolnost se nezačíná budovat až ve chvíli krize. Potřebujete záložní zdroje, lokální výrobu, krizové body, koordinaci města se soukromými operátory a schopnost udržet základní služby v chodu i pod tlakem. Praha má výhodu, že se z této zkušenosti může poučit včas. Energetická odolnost zní technicky, ale ve skutečnosti jde o velmi jednoduchou věc. Aby město svítilo, topilo, jezdilo, léčilo, komunikovalo a fungovalo i ve chvíli, kdy okolní svět přestane být předvídatelný. To je úkol pro Prahu na další roky a jsem rád, že se o něm mluví právě i na GLOBSECu.