Mgr. Jan Chabr

V roce 1990 se muži dožívali v průměru zhruba 67,6 roku, ženy 75,4 roku. Dnes jsme přibližně na 77 letech u mužů a 83 letech u žen. To znamená, že žijeme o 8 až 10 let déle než na začátku 90. let. Současně se prodloužila i doba, po kterou pobíráme důchod. V roce 1990 odcházeli muži do důchodu v 60 letech, ženy často mezi 53 až 57 lety podle počtu dětí. Dnes se důchodový věk pohybuje kolem 64 až 65 let. Jinými slovy, délka života vzrostla výrazně víc než důchodový věk, zejména u mužů. Ministr Juchelka za ANO nyní navrhuje zastavit nebo zmírnit růst důchodového věku nad 65 let. S tím nesouhlasím. A říkám to i přesto, že zvýšený důchodový věk se týká i mě osobně. Důchodový systém už dnes jede na hraně. Populace stárne, lidí v produktivním věku ubývá a bez úprav by se systém dostával do trvalých deficitů. V takové situaci slibovat snadnější a dřívější odchody do důchodu, brzdit růst věku a tvářit se, že to „nějak“ vyjde, není odpovědná politika. Je to kupování si hlasů na dluh našich dětí a vnoučat. Když někdo tvrdí, že se obejdeme bez nepopulárních kroků, buď nerozumí číslům, nebo k nim není upřímný. Dlouhodobá udržitelnost systému musí mít přednost před krátkodobým potleskem. Ostatně i ve veřejné debatě je vidět, že lidé si realitu uvědomují (viz přiložená anketa na Novinkách). Odpovědná politika není o tom slíbit víc, ale říct pravdu o tom, co je možné.