← Mgr. Eva Decroix

Sdílím s vámi celý text shrnující odbornou diskuzi, která proběhla na akademické půdě na téma snížení trestní odpovědnosti dětí. Lépe bych to totiž nenapsala! Laicky lze říci jediné: je to výkřik do prázdna a ničemu to nepomůže. Doufám, že se názor odborníků dostane k panu ministrovi a ten zastaví tenhle bláznivý a uplně zbytečný nápad. ❗️Snížení trestní odpovědnosti nic nevyřeší, je třeba posílit prevenci a sociální systém❗️ “Katedra trestního práva pokračuje i tento semestr s pravidelnými diskuzními čtvrtky. Tentokrát pozvala hosty k atraktivnímu tématu pro voliče i politiky – trestní odpovědnosti a sankcionování mládeže. Na fakultu dorazily soudkyně a předsedkyně senátu Okresního soudu v Liberci Romana Staňková, vedoucí metodologického oddělení Probační a mediační služby Kamila Špejrová, soudní znalkyně, psychiatrička Kateřina Černeková a soudní znalkyně, psycholožka Helena Uhlová. V závěrečné diskuzi si vzali slovo i hosté – zejména soudkyně Nejvyššího soudu Helena Šámalová, soudce Ústavního soudu Pavel Šámal a ředitel výchovného ústavu v Boleticích Rudolf Jakubec. Debatu moderoval Jiří Mulák. Současná vláda má ve svém prohlášení: „Zvážíme snížení trestní odpovědnosti pachatelů trestní činnosti. (…) Výchovná opatření uložená mladistvým pachatelům musí být účinná a vést k resocializaci – posílíme jejich motivaci k nápravě.“ Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc se ale zatím řídí jen tou první větou: chce, aby nedospělým pachatelům nejzávažnějších činů hrozilo více než současných maximálních deset let za mřížemi. Za vraždu by pak podle něho měly být děti trestně odpovědné už od třinácti let. Teď je věková hranice o dva roky vyšší. Se snížením trestní odpovědnosti souhlasí i Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Tresty by si ale podle ní lidé pod patnáct let neměli odpykávat ve vězeních, ale v takzvané zabezpečovací detenci. „Plní roli ochrany společnosti před dětskými pachateli, kterým je zabráněno útěku z takového ústavu, ale vedle toho plní i roli výchovnou,“ popsala Bradáčová České televizi. Taková zařízení pro děti pod patnáct let ale zatím v Česku neexistují. Uložit detenci lze pouze starším lidem, pokud jsou podle soudu vysoce nebezpeční. Podle hostů debaty, kteří mají bohaté zkušenosti z praxe, ale snížení trestní odpovědnosti nic neřeší. Smysl by podle nich naopak měla reforma celého systému péče o problémové děti a mladistvé, posílení prevence, a hlavně sociální práce s dětmi a rodinami z toxického nebo sociálně slabého prostředí. Pomohla by i lepší spolupráce mezi rodinami a školami. Podle soudkyně Romany Staňkové nefunguje systém jako celek. Justice je pouze vrchol jeho pyramidy. „Často nelze naplnit vymáhání výchovných opatření. OSPOD nebo Probační a mediační služba trpí obrovskou personální poddimenzovaností, proto nejsou dostatečné časové kapacity na práci s rodinami, které jsou často nefunkční. Někdy se do nich úředníci i bojí docházet, pokud je tam uložen dohled, protože nejsou nijak chráněni. (…) V systému chybí dětští psychiatři, psychologové, adiktologové a odborníci na práci s agresivní mládeží – tady zcela chybí programy pro práci s těmito dětmi, těchto případů přitom výrazně narůstá. Chybí lidé a opatření proti recidivě, po skončení opatření se dítě vrací do původní rodiny a nikdo s ním a rodinou dále nepracuje. Chybí prevence, po covidu-19 se vytratil mezirezortní dialog, který by reagoval na vývoj společnosti. Většina opatření pro děti mladší 15 let je nerealizovatelná – třeba společensky prospěšná činnost, chybí provozovatelé a poskytovatelé, kteří by převzali odpovědnost za výkon práce dítětem, většina ústavů ji ze stejných důvodů taktéž nerealizuje. Takže máme napomenutí, programy ve Střediscích výchovné péče nebo dohled probačního úředníka. To, že vymahatelnost opatření je nízká, vědí mladiství i jejich rodiny, rodiče je často ještě podporují v trestné činnosti.“ Mezi nejčastější činy jinak trestné u nás patří výtržnictví, krádeže, poškození cizí věci a ublížení na zdraví - ty činí asi polovinu všech případů, dále loupeže, pohlavní zneužití nebo padělání, přesněji neoprávněné použití platební karty zákonných zástupců. Podle Kamily Špejrové z Probační a mediační služby se struktura trestné činnosti nijak zásadně nemění, mění se ale podíly závažných trestných činů a množství problémů, které si s sebou děti nesou, ať už je to šikana ve škole nebo vztah k nim samým, který se často projevuje sebepoškozováním nebo sebevražednými pokusy. „V Česku působíme už 25 let, připravujeme podklady pro uložení opatření, aby bylo co nejlepší pro to konkrétní dítě, aby mělo výchovný efekt. U mladistvých dostáváme podklady od policie a vytipujeme si případy, do kterých vstoupíme, kde to má smysl. U dětí se bohužel navzdory novele k podkladům v některých regionech vůbec nedostaneme. Děti se k nám dostanou třeba až po dvou letech od spáchání toho skutku, až po uložení opatření. To se ale může stát nevykonatelným, pokud k tomu nejsme připuštěni včas a nedomluvíme podmínky třeba u společensky prospěšné činnosti.“ Soudní znalkyně, psychiatrička Kateřina Černeková zmínila, že se v posledních letech setkává stále častěji s psychiatrizací problémových dětí a mladistvých. „Naprostá většina z nich ale žádnou duševní poruchou netrpí. Co je ale přítomno, je disharmonický vývoj osobnosti neboli patologický odklon od „normálního“ vývoje osobnosti. Ten ale nezačíná v 10 nebo 15 letech, ale v předškolním věku i dříve.“ Podle znalkyně, psycholožky Heleny Uhlové jsou tyto děti problémové od raného dětství. „Často trpí ADHD, bijí ostatní děti v mateřské škole, v dospívání se k tomu přidá emoční labilita a začínají páchat trestnou činnost. Dříve jsme znali gangy dětí, kterým bylo tak 11-12 let, dnes máme i 8-9 let. Sankce děti nezlepší, ony slibují, vůči autoritám jsou velice milé, ale pak nic nejsou schopny splnit. Jsme schopni je naučit chování v běžných situacích, ale když přijde nějaká zátěžová situace, tak se opět projeví impulsivita a agresivita.“ Jediné řešení podle Uhlové je včasná prevence a spolupráce rodiny a školy. Soudkyně Šámalová si na rozdíl od své kolegyně z Liberce nemyslí, že by systém nefungoval. Problém vidí v nedostatečné prevenci a ve výkonu rozhodnutí uložených soudem. Selhávají rodiny i školy, u dětí vidíme stoupající násilí, které je pro ně snadno dostupné na sociálních sítích, stejně jako pornografie. „Můžeme snižovat hranici až na pět let a stejně se ničeho nedomůžeme, pokud nebudou realizována výchovná opatření, nebude dost sociálních pracovníků a pracovníků probační služby.“ Děti dnes tráví na sociálních sítích 6 až 8 hodin denně. Podle znalkyně Uhlové je neumíme ochránit před tím, co se tam děje. „V dospívání rodina není schopna konkurovat sociálním sítím a udržet si zájem dítěte. To baží po nových zážitcích a je to přirozené. Tady by společnost měla rodinám pomoci.“ Zákazy sociálních sítí ale podle ní nic nevyřeší, protože zakázané ovoce chutná nejlépe. Dětem se musí něco nabídnout, nějaká činnost, co jejich pobyt na sítích omezí. Kroužky jsou ale drahé a pro spoustu rodin tedy finančně nedostupné. „Rodiče můžou mít kontrolu nad dětmi, ale oni to neumí a nikdo je to neučí.“ Podle soudce Pavla Šámala si Češi myslí, že zákonem se něco zlepší. „My změníme zákon a tím to máme vyřešené. To je cesta do pekel. Zákon je jenom základ toho jednání. Kriminalitu žádný zákon nevyřeší, tu vyřeší sociální služby nebo práce s rodinami.“ Kdyby Ministerstvo spravedlnosti podle něj přidalo peníze mediační a probační službě místo snižování hranice trestní odpovědnosti, to by mohlo něco změnit. To ale nikomu nepřidá politické body, proto politici tyto problémy dlouhodobě ignorují. „Když snížíme trestní odpovědnost na 13 let, co se stane tomu dítěti, pokud se dostane do vazby mezi mladistvé? Budou ho tam znásilňovat, mlátit, zneužívat a nikdo tomu nezabrání.“ V závěrečném shrnutí se přítomní shodli, že místo represe je nutné snažit se o narovnání a dotování sociálního systému a podporu prevence. Podle soudkyně Staňkové je dále nutné vyplnit mezery v restorativním Zákoně o soudnictví ve věcech mládeže 218/20003 Sb., jehož účel není naplnitelný, protože v systému nejsou obsazeny pozice, se kterými zákon pracuje. Diskutující rovněž zmiňovali nutnost mezioborové spolupráce, o které se mluví 20 let a není tam žádný posun. Společnost se mění a systém na to musí reagovat. Téma sice není politicky atraktivní, ale mládež je budoucnost státu. Nechme děti dětmi, dodala nakonec znalkyně a psycholožka Uhlová.” Zdroj : https://www.prf.cuni.cz/aktuality/snizeni-trestni-odpovednosti-nic-nevyresi-je-treba-posilit-prevenci-a-socialni-systemKopírovat text

Screenshot není k dispozici