← Mgr. Eva Decroix

Ještě jsem ani nebyla jmenována a hnojometové tamtamy už se spustily. Vytahují se staré fotky, oprašují se staré lži, vytváří se nové lži. Okolo domu mého manžela někdo slídí a natáčí odpudivá videa o mne nezaložená na pravdě. Vznikají koláže s cílem mne dehonestovat, odradit, pošpinit. Smutný obrázek veřejné diskuze. Chápu a respektuji, že veřejnost lustruje své politiky a chce vědět, co jsou zač. Veřejný dohled nad tím, kdo bude zastávat vysoké exekutivní funkce je správný. Ale prosím, my politici jsme taky jen lidi. Nespíme v kostýmu a lodičkách, máme své koníčky, vrtochy, rodiny a přátele. A já měla až dosud mám fakt obyčejný život. Běhám, uklízím, tančím, plavu. Mám občas blbé dny, blbé nápady a blbé fotky. Udělala jsem milion pitomostí, snažila se je napravit, učila se, padala na hubu a zvedala se. Na nic jsem si nikdy nehrála. Takže fotek, kde se šklebím, jsem rozcuchaná nebo jsem jinak ujetá, najdete hodně. No a co? Prostě jsem šla životem a dělala to, čemu věřím. Nebyla jsem vždy politik, ale veselá holka, máma, kamarádka, co miluje život. Teď za to mám být zesměšňována a napadána? Jednou křičíte, že politici jsou odpojeni od normálního světa a pak zas je problém, že jsem obyčejná ženská, co dělá obyčejné věci a má obyčejný život. Lustrujte mne, udělejte si na mne názor, ale nelžete! Ne kvůli mne, ale kvůli lidem kolem mne, které to mrzí moc. Lustrujte mne, udělejte si na mne názor, ale nechtějte, abych jako politik musela ztratit lidskost a radost ze života. Miluji dělat stojky, plavat ve studené vodě, tančit, smát se, chodit po skalách s větrem ve vlasech, máchat rukama, když mluvím… miluji každou minutu mého života a občas tu radost ráda sdílím na sítích. Nepotřebuji k tomu filtry ani profi fotografy. Nevadí mi, když vytáhnete staré fotky, ale když je komentujete a denohestujete, nezapomeňte, že jsem jen člověk, jako vy. Nechci být aseptická politička, co popře sama sebe, aby byla prázdnou schránkou, která nikomu nevadí. Nenechám se do této role zatlačit. Současně své profesi umím dát maximum. Založila jsem vlastní advokátní kancelář. Byla to pro mne velká škola podnikání i překonání vlastního ostychu, když jsem začínala od píky. Ale také velká škola spravedlnosti. Pomohlo mi to pochopit na stovkách případů, které mi prošly kanceláří, jaká síla tkví ve spravedlnosti i jak moc bolí bezmoc z nespravedlnosti. Když jsem zjistila, že na mezilidské vztahy jsou někdy paragrafy krátké, složila jsem zkoušky na zapsanou mediátorka a objevila radost z opravdového naslouchání a hledání vzájemného pochopení. Využila jsem své studium (jehož validita a platnost byla opakovaně potvrzena) a pobyt v zahraničí a složila překladatelské zkoušky z francouzského jazyka i certifikát z pokročilé angličtiny. Cizí jazyk není jen o jiných slovech, ale o pochopení jiného způsobu uvažování o životě. Při dvou dětech jsem si dotáhla na VŠE anglicko francouzský postgraduál MBA na obchodní management. Po vstupu do politiky si doplnila vzdělání na diplomatické akademii dalším postgraduálem MPA, protože mi prostě připadalo podstatné mluvit o věcech se znalostí věci. A splnila si jeden ze snů a dotáhla Ph.D. doktorát. Mnoho let úsilí a pochybností o sobě a dlouhá a smysluplná cesta k sobě a vědě. Názor je jedna věc, podložené tvrzení věc zcela jiná. Prásk bum za pár dní mám být ministryní. Za poměrně blbých okolností, ale ty jsem si nevybrala. Jsem připravena čelit tlaku i zvládnout novou práci, které věřím, že má smysl, ale moc, moc mi vadí, že budu muset já i mé okolí čelit tolika lžím a také to, že bych už podle některých neměla být sama sebou. To jediné vám totiž slíbit fakt nemohu. Lži neotráví mne ale společnost, což z nich dělá problém nás všech.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici