Rostislav Šťastný

Dnes ráno cestou do práce jsem se z vysílání dozvěděl, že v České televizi a Českém rozhlase probíhá stávka. Před dalším pořadem následovalo oznámení o protestu zaměstnanců, informace o posouvání vysílání, o tom, že část pracovníků zůstala doma a jiní zajišťují provoz. Zazněla také výzva k podpoře veřejnosti a varování před možným omezením vysílání či rušením některých programů. Přiznám se, že jsem se nad tím zamyslel nejen jako politik, ale i jako obyčejný posluchač a divák. Dlouhodobě mám pocit, že Česká televize a Český rozhlas už neplní veřejnou službu v takovém rozsahu a kvalitě, na jakou jsme byli zvyklí. Veřejnoprávní média by podle mého názoru měla především přinášet nezávislé informace, otevírat důležitá témata a dávat prostor různým pohledům na věc. Divák a posluchač by měl dostat co nejširší obraz reality a svůj názor si vytvořit sám. Místo toho často vnímám výběr témat i způsob jejich prezentace jako příliš jednostranný. Nechci spekulovat, komu to prospívá nebo neprospívá. Každý si na tuto otázku může odpovědět sám. Mně však chybí pestrost názorů, širší pohled na dění doma i ve světě a větší důraz na skutečnou novinářskou práci. Nakonec jsem udělal jednoduchou věc. Přeladil jsem na komerční stanici a pokračoval v cestě do práce. Poslouchal jsem hudbu, dopravní informace i zprávy ze světa. A uvědomil jsem si, že běžný posluchač dnes na soukromých médiích najde prakticky totéž, co na médiích veřejnoprávních – zpravodajství, publicistiku, dokumenty i zábavu. A reklama? Ta je jen daní dnešní doby. Možná je proto na místě položit si otázku: Jaká je dnes skutečná přidaná hodnota veřejnoprávních médií a v čem se mají lišit od médií soukromých? A jaký je váš názor?