Rostislav Šťastný

Miloš Vystrčil si z Tchaj-wanu odváží vysoké vyznamenání. Někdo v tom vidí poctu, někdo ocenění za podporu demokracie. Já v tom vidím spíše další ukázku toho, jak roztříštěně dnes česká politika působí navenek. Občas si říkám, zda jsme si nezřídili dvě ministerstva zahraničí. Jedno sídlí v Černínském paláci a druhé zřejmě funguje podle toho, kam se právě vydá některý z vysokých ústavních činitelů. Nejde mi o Tchaj-wan ani o samotné vyznamenání. Jde mi o princip. Česká republika by měla mít jednu zahraniční politiku a jednoho člověka, který za ni nese politickou odpovědnost. Tím je ministr zahraničí. Možná jsem staromódní, ale stát podle mě nepůsobí silně tehdy, když každý významný politik vede vlastní diplomatickou linku. Silně působí tehdy, když mluví jedním hlasem. Ať už stojíme na jakékoli straně politického sporu, v zahraničí bychom měli reprezentovat Českou republiku, ne sami sebe. Velká pocta? Záleží na úhlu pohledu. Já si spíše říkám, že kdyby se rozdával „Řád zlatého rektálního alpinismu“, konkurence by byla tentokrát opravdu silná.