Rostislav Šťastný

SMS, vydírání a šedá eminence v pozadí. Otázka, která dnes visí ve vzduchu, je jednoduchá: byla SMS, kterou ministr Macinka poslal Petru Kolářovi, vydíráním prezidenta, nebo šlo o soukromou politickou komunikaci s občanem České republiky? Kolář totiž není zaměstnanec Hradu ani ústavní činitel, je „jen“ osobou blízkou prezidentovi, jeho dlouholetým poradcem a neformálním vlivovým aktérem. Právě proto je celá kauza problematická – pokud někdo píše Kolářovi, nepíše oficiálně prezidentovi, ale zároveň ví, že jde o člověka s přímým přístupem k hlavě státu. Z právního pohledu se dnes vede spor, zda obsah zprávy naplňuje znaky vydírání, nebo zda šlo o tvrdé politické vyjednávání a soukromou korespondenci. Prezident mluví o nátlaku, část právníků a Miloš Zeman naopak říkají, že zákonné znaky vydírání naplněny nejsou. Policie věc prověřuje. Výsledek zatím neznáme – ale už teď je zřejmé, že celá kauza odhaluje hlubší problém: nejasné hranice moci lidí, kteří žádnou funkci nemají, ale reálný vliv ano. Prezident Petr Pavel se totiž na Hrad nedostal sám od sebe. Jeho kandidatura byla dlouhodobě připravovaná, měla strategii, peníze i lidi v pozadí – a hlavní postavou tohoto procesu byl Petr Kolář. Kolář není žádný úředník, ale zkušený diplomat a dnes profesionální lobbista s kontakty v NATO, ve Washingtonu, v byznysu i ve zbrojním průmyslu. Takoví lidé nevládnou přímo, ale vědí, komu zavolat – a to je dnes často víc než funkce. Petr Pavel byl pro tento typ politiky ideální: klidný, srozumitelný pro Západ, bez vlastní strany a bez silného zázemí. Ne loutka, spíš nosná figura, na kterou šla postavit důvěra elit. Kampaň neplatily davy lidí po stovkách korun, ale úzká skupina bohatých a vlivných podporovatelů, kteří chtěli stabilitu a jasný prozápadní směr. To samo o sobě není nelegální. Problém je jinde: Petr Kolář dnes nemá funkci, nemá odpovědnost, nemá jasná pravidla – a přesto má mimořádný vliv na prezidenta. A když se k tomu přidají miliony z veřejné univerzity za „ústní rady“, už to není maličkost, ale varovný signál. Nejde o převrat ani diktaturu. Podstatou věci je, že se moc postupně přesouvá do rukou osob, které nebyly zvoleny – a klíčová otázka zní: "Jedná se v tomto případě ještě o funkční a zdravou demokracii?" Co si o tom myslíte vy? Napište mi svůj názor do komentářů.