Rostislav Šťastný

Býk už netrpělivě hrabe kopytem v ohradě, ale toreador si upravuje sako s kytkou, kontroluje kravatu a přemýšlí, jestli by mu slušel červený nos. Moc má ráda vakuum. A když ho ucítí, vstoupí tam, kam formálně nemá, ale fakticky může. Prezident si dnes neklade otázku „co mi Ústava ukládá“, ale spíš „co mi ještě projde“. A odpověď je zatím nepříjemně jasná. Ústava se neohýbá kladivem. Ohýbá se jinými prostředky. Tichem. Nečinností. Váháním. Výkladem „mezi řádky“, které tam nikdy nebyly. Jmenování ministra se pak netváří jako státnický akt, ale jako zdlouhavé psychologické cvičení: komu dříve povolí nervy a ustoupí tlaku. Celé to nepůsobí jako respekt k výsledkům voleb, ale spíš jako obecní závody v přetahované lanem. Jen s tím rozdílem, že tady se nepřetahuje o sud piva, ale o princip parlamentní demokracie. A diváci mají platit vstupné v podobě trpělivosti. Býk je připraven. Pravidla zná. Aréna stojí. Jen toreador zjevně doufá, že když bude dost dlouho stát stranou, publikum zapomene, proč se vlastně přišlo dívat. A toreador nakonec místo svého poslání v zápasu s býky vystoupí jako hvězda laciného cirkusu v roli klauna. 👉 Co si o tom myslíte vy? Pojďme o tom diskutovat v komentářích. 🔄 Sdílejte, ať se téma dostane k dalším lidem. 📌 Sledujte stránku, ať vám neutečou nové příspěvky. #RostislavŠťastný #Pardubickýkraj #Politik