← Mgr. Jan Čižinský

Nevím, jestli vás to bude zajímat, ale dnes bych vám chtěl napsat pár slov o svém dědečkovi a své rodině. O svém dědečkovi, protože má výročí, a o své rodině, protože jí vděčím za mnohé. A moje rodinné kořeny asi taky mohou za to, že si nedám pokoj a pořád se snažím napravovat věci kolem sebe. Protože v nás je vztah k okolí, k naší zemi a vlasti prostě hluboce zakořeněný. Přesně před čtyřiceti lety zemřel tatínek moji maminky, dědeček Václav Smetáček. Říkalo se mu Velvyslanec české hudby nebo létající dirigent. Když o něm člověk mluví, má pocit, že prochází encyklopedii: založil Pražský dechový kvintet, byl sbormistrem Pražského hlaholu, šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. K tomu hostoval u České filharmonie. Taky stihl být šéfdirigentem Berlínského symfonického orchestru, řídil orchestry v Los Angeles, Amsterdamu, Buenos Aires nebo v Japonsku. Má na kontě jedno úžasné prvenství: v milánské La Scale uvedl operu Leoše Janáčka Z mrtvého domu. Vždy, když vidim jakéhokoliv dirigenta,, vzpomenu si na něj. Dědečkův tatínek, můj pradědeček, jak praví rodinné vyprávění, musel "chudák" z rozhodnutí rodičů na práva a pracoval na ministerstvu zemědělství jako ředitel odboru. Muzicíroval ale ve volném čase, vedl hudební odbor bubenečského Sokola a složil kousky jako třeba Polku slánských abiturientů nebo Kvapík sportovců. Svému synovi, mému dědečkovi Václavovi už ale dopřál regulerní hudební vzdělání a pak se tohle žezlo předávalo z generace na generaci. Ale pojďme si to projít komplet. Spousta pamětníků si určitě vzpomene na Traditional Jazz Studio bratří Smetáčků. Moji strýcové, bratři mé maminky Pavel a Ivan Smetáčkovi byli skvělí a jejich kapela se stala legendou. Když se strejda Pavel svým typickým způsobem zavlnil a fouknul do klarinetu třeba Burgundy Street Blues, bylo obecenstvo jeho. Když přišli na nějakou rodinnou oslavu, my děti jsme věděly, že je o zábavu postaráno. Můj bratranec Štěpán Smetáček je pak pro změnu jeden z našich nejznámějších rockových bubeníků. Hrál s Arakainem, Vitacitem, s kapelou Wanastowi Vjecy, s Lenkou Dusilovou… Jako mého dědečka moji strýcové šokovali jazzem, tak mé strýce můj bratranec metalem. Ale vždy to dopadlo dobře. Nakonec bratranec hrál se strejdy v kapele a dědeček sepsal i pár jazzových skladeb. Třeba tu, co je u příspěvku :-) Druhý pradědeček z maminčiny strany pak byl Josef Lejsek, ředitel Zátkových závodů. Selfmademan, který se z opravdu chodých poměrů prosadi, firmu vedl dvacet tři let a zemřel v roce 1943. Přatelil se třeba s chemikem profesorem Votočkem a s jeho studentem Heyrovským, co dostal Nobelovu cenu :-) Ze strany mého tatínka pak byl dědeček bankovním úředníkem v Živnostenské bance a učil nás děti vztahu k přírodě. Ženy v naší rodině byly zase přes historii a umění. Babička byla kunsthistorička, také moje maminka je historička umění, vedla nás k víře, k zodpovědnosti k hudbě a k cizím jazykům. Můj tatínek byl chemik s mimořádným rozhledem, učitel, sportovec a začal se jako první z nás po revoluci s mým strýcem angažovat v politice. Právě po jejich vzoru jsem se pak začal v politice angažovat i já 😊Kopírovat text

Screenshot není k dispozici