← Mgr. Jan Čižinský

V lednu 1989 jsem jako desetiletý zpíval ve Státní opeře poblíž Václavského náměstí. Rozezpívávali jsme se s Kühnovým dětským sborem v moderní budově u Legerovy ulice. V pauze po rozezpívání jsem ještě s jednou kamarádkou vyběhl ven, protože jsme byli zvědaví, co se venku děje. Uběhli jsme jen několik desítek metrů směrem k Národnímu muzeu a hned jsme co nejrychleji běželi zpátky a zdrhali před proudem vody z vodního děla. Ten proud vody nebyl určen primárně nám, smetl asi tři lidi ze schodů, které vedly k nové budově opery a Federálního shromáždění. Ale dodnes si pamatuju, jak silný proud to byl, protože jak jsme běželi zpět a ohlédli se, tak ten proud narazil na velké skleněné tabule budovy a bylo jasně vidět, jak se ty tabule pod tlakem té vody postupně prohýbaly. Probíhal zrovna Palachův týden. Rodiče nám doma říkali, kdo byl Jan Palach, co se venku děje a mohli jsme s nimi poslouchat zprávy na Svobodné Evropě a na Hlasu Ameriky. A dnes si opět připomínáme výročí oběti Jana Palacha. Připomínáme si ji v době, kdy jsou lidská práva a lidské svobody ve světě na ústupu a kdy mladí lidé a studenti toužící po svobodě jsou právě v těchto dnech v Íránu vražděni, mučeni, zatýkáni a popravováni. Čin Jana Palacha je stále aktuální pro nás i pro celý svět. Foto z pohřbu Jana Palacha: ČTKKopírovat text

Screenshot není k dispozici