← Mgr. Jan Čižinský

Příprava s Čížou na přijímačky, první část :-) Milí budoucí deváťáci, sedmáci a páťáci, milí rodiče a sourozenci. Možná si kladete otázku, proč oslovuji takhle celé rodiny, ale přijímačky na střední školy prostě celé rodiny ovlivní, tak to prostě je. Dvě naše děti přijímačky už absolvovaly, dvě to ještě čeká. Jak jsem psal dříve, můj táta připravoval děti přátel a známých z matiky a já to po něm vlastně trochu podědil. Můj příspěvek na sociálních sítích ohledně přípravy vzbudil docela ohlas a tak jsem se nechal vyhecovat a začínáme 😊 Píšu to asi nejvíc pro pražské rodiny, ale možná to bude zajímat i vás ostatní. Ve školách už je uzavřená klasifikace a tak se všechno sune k prázdninám. Ovšem příprava na přijímačky na střední školy musí začít teď, pokud tedy už nezačala. A nenabádám tady vůbec k likvidaci prázdnin. Tohle bude dlouhý příspěvek a budu rád, když na něj budete reagovat, jestli jsou zkušenosti naší rodiny relevantní nebo ne. Tak zaprvé. Bude to fakt náročný. Tedy v Praze a v Brně nejvíc, ale náročný to bude všude. Na včerejším celopražském zastupitelstvu koalice odmítla plán zajistit rychlá místa na středních školách ve spolupráci se soukromými školami, a tak šance, že se kapacity v Praze výrazně zlepší, je bohužel minimální. Ty dvě budovy v Praze 7, které město na náš popud koupilo, se budou totiž stavebně předělávat ještě mnoho let... :-( Začneme tím, jak se ve skutečnosti nedostatek kapacit hlavně v Praze projevuje. Protože to je v deváté třídě fakt masakr a navíc v devítce se dá předpokládat, že ochota dítěte spolupracovat může být kvůli pubertě nejistá, tak se rodiny často rozhodují, že zkusí přijímačky jak v páté, tak v sedmé třídě. Jen aby byl pak pokoj a klid. To samozřejmě není systémově dobře a žádoucí. Šance na přijetí na osmiletou nebo šestiletou střední školu je mnohem menší než na čtyřletou, a všem by pomohlo, pokud by děti počkaly na devátou třídu, ale hlásit se všude a vždycky je logická reakce na to, že míst na veřejných čtyřletých středních školách je prostě v Praze málo. A všichni k tomu ještě řeší kvadraturu kruhu – jak dítě co nejvíc motivovat, ale v případě neúspěchu zase bleskově přesvědčit, že „o nic nešlo a nejde“. Takže nakonec mnoho rodin absolvuje tenhle cermatí očistec třikrát. Takhle kvadratura kruhu může i za to, proč nedostatek míst na veřejných středních školách není velkým politickým tématem. Tisíce rodin se totiž na podzim, v zimě a na jaře tiše připravují a doufají, že budou mít oproti ostatním dětem z ostatních rodin výhodu a tudíž jsou zticha, aby náhodou neupozornily ostatní rodiny, že se připravují, protože až se budou připravovat všechny rodiny, benefit přípravy se vypaří. A když přijímačky skončí neúspěchem, pak celé rodiny vyvinou obří úsilí přesvědčit dítě, že se nic dramatického nestalo, protože nikdo nechce, aby se dítě zhroutilo a celá rodina rozložila. A tak téma přijímaček žije jen od dubna do června. A volby jsou až v říjnu, kdy se všichni zase potichu připravují. Kdo má při přijímačkách výhodu? Jistou výhodu mají starší děti ve třídě. V páté třídě je to markantní, v sedmé méně a v devítce se už to téměř nepozná. Ale na osmileté školy je znát každý měsíc věku dítěte. Výhodu mívají také děti, které mají samé jedničky. Hodně škol bodově zohledňuje poslední vysvědčení na konci roku a v pololetí. Největší výhodu mají ale ty děti, kterým se mohou rodiče dostatečně věnovat a rodina to nervově ustojí. Vlastně bych řekl, že to je skutečná podmínka úspěchu. Placené přípravy jednou týdně určitě dost pomohou, ale ten skutečný dril pěti hodiny týdně musí zajistit rodina. Tak to prostě je. A budu zase rád za vaši zpětnou vazbu. Hodně slýchám takové ty příběhy "moje dítě zjistilo, že cermat uvažuje stejně jako ono a tak si zkusilo první test, mělo 44 bodů a když se na to podívalo líp, mělo 49 a to si pak už udrželo, spočítalo si tři poslední testy a dostalo se všude." Může se to stát, znám opravdu jeden takový případ, ale jen jeden :-) Často mne několik týdnů před přijímačkami požádají známí, abych se podíval na matematickou přípravu jejich dítěte. Dítě chodí jednou týdně na přípravu, počítá příklady, snaží se a dostává motivační věty na další týden. A často jde vlastně nakonec z mé strany spíš o psychologickou pomoc, protože za čtyři nebo šest týdnů jde dítěti udělat v hlavě strašný guláš, ale moc nejde nadrilovat těch čtrnáct či šestnáct cermatích příkladů, aby se z nich stala skutečná rutina včetně taktického postupu, které cvičení dělat první a které poslední. Navíc je třeba říct, že přijímací zkoušky jsou každým rokem trošinku těžší a ještě k tomu prodělaly určitý vývoj a tak se také stane, že je dítě v klidu, protože si spočítalo deset let starý test na třicet pět bodů, což ale nakonec moc vypovídající není. Dobrá zpráva je, že podle mne jak čeština, tak matematika je udělaná poměrně dobře a jde to natrénovat. Nejde natrénovat úplně všechno, ale dost jo. No a co tedy dělat právě teď? Vybrat si školy. Domluvit se s dítětem, kam chce jít a zda to chce zkusit. Ponořit se do tabulek, kolik se kam hlásilo dětí a kolik měl poslední přijatý. Tohle je vlastně jedna z podmínek úspěchu. A nesmíme zapomenout na to, že školy mívají jeden rok větší počet uchazečů a ten další zase menší počet, protože se všichni leknou. A další rok je zase nával, protože minulý rok bylo uchazečů málo. A tak je třeba vlastně vzít si historii třeba tří nebo pěti let a zjistit, jestli jde to je nahoru dolů anebo jestli to stále stoupá nebo zda je to jinak. Pokud to nejde najít na webu, lze se školy na to zeptat. A také bych se školy zeptal, kolik budou otevírat tříd, protože se ještě navíc může stát, že na nějaký obor otevřou jeden rok třídy dvě a druhý jen jednu. Také je čas teď podívat se na program, který dítě má. Možná trochu někde ubrat, protože ta příprava doma zabere dost času. A unavené dítě se připravovat nedá. No a také je teď šance sepsat s dítětem třeba nějakou písemnou dohodu, že se fakt chce dostat tam a tam a že pro to bude něco dělat. A touhle dohodou se pak dá mávat, když je dítě nebo rodič postižen línou náladou. Pokud se totiž dohodnete, že přijímačkám věnujete každý den půl hodiny, tak v reálu to bude třikrát týdně, což ale nakonec pro podzim není úplně špatné. Myslím, že se přijímačky dají pojmout jako společný projekt s dítětem. Něco třeba jako cesta někam na nějaký obtížný kopec. Nálada bude nahoru dolů, ale rodič se nesmí na dítě zlobit, že jde pomalu nebo že se zastavilo, protože to všechno rodič vlastně zkazí. Vzít to jako společný hec, který je náročný, i ta cesta může být vlastně fajn a všichni si zakazují se během toho rozčilovat a rodiče zvlášť. :-) A proč tak plaším ohledně termínu? No protože se prostě přihlášky dávají v únoru a koncem ledna jsou přijímačky nanečisto. Ty mohou dopadnout všelijak. A pokud chceme, aby přijímačky nanečisto měly nějakou vypovídací hodnotu, tak naše dítě už musí přijímačky umět. Jinak je to prostě k ničemu a všichni se jenom vyděsí a přihlásí se na školu bez vztahu k výsledkům v přijímačkách nanečisto a šance na přijetí se nijak nezvýší. A protože v přijímačkách je látka, která se probírá často až v průběhu školního roku, je prostě třeba se to s dítětem naučit doma. Nakonec cermat pozvedne úroveň matiky a češtiny v celé rodině :-) V prvním odkazu dávám link na stránky, kolik se kde hlásilo dětí a kolik bylo třeba bodů. A tak si to můžete projet. Pokud se Vám text líbil, můžete dát lajk nebo ho sdílet. :-) Pokud bude zájem, budu pokračovat 😊 Zdraví vás učitel Jan Čižinský žáky vždy zvaný Číža 😊Kopírovat text

Screenshot není k dispozici