← Petr Fiala

Občas mě překvapí, jak rychle umíme zapomenout, co všechno stojí za skutečnou špičkou. Úspěch obdivujeme jen do chvíle, než přijde první nezdar – a pak přichází soudy. Podívejme se na skutečnost. Ester Ledecká – trojnásobná olympijská vítězka – skončí pátá a mluví se o zklamání. Martina Sáblíková, držitelka několika nejcennějších olympijských medailí, 7 nachlazená loučí s kariérou výkonem, který ji řadí mezi nejlepší na světě, a přesto se najde kritika. Markéta Davidová bojuje se zdravotními potížemi, ale stejně nastoupí a reprezentuje. To jsou lidé z absolutní světové elity. Z několika miliard obyvatel planety patří mezi hrstku nejlepších. A my? Místo respektu často nabídneme pochybnosti. Co si tím někteří léčí? Kde se bere ta neúcta a zloba. Ulevují si tím a žije se jim hned poté lépe? Nechápu, nerozumím a snad ani rozumět nechci. Olympiáda není samozřejmost. Jen samotná účast znamená roky odříkání, bolesti, nejistoty a práce, kterou si většina z nás neumí představit. Kdo z kritiků si zkusil jít za hranici vlastních sil? Kdo z nás patří mezi světovou špičku ve svém oboru? Sport není jen o medailích. Je o odvaze jít dál i tehdy, když tělo bolí a okolí pochybuje. Návraty po zraněních, riziko, slzy i pády. Tak jako před pár dny Lindsey Vonn, ne proto, že by na start musela. Ale proto, že chtěla. Kvůli snu, kvůli vášni. Já cítím hlavně hrdost. Na každého Čecha, který se postaví na start a nese na dresu naši vlajku. Ať už skončí první, pátý nebo padesátý. Už tím, že tam je, patří mezi výjimečné. Děkuji, že nám dáváte radost a hrdost 🇨🇿Kopírovat text

Screenshot není k dispozici