Mgr. Lucie Potůčková

Jen těžko bych věřila, že se již v lednu pár měsíců po volbách přečtu zprávu o tom, že se policie musí zabývat oznámením prezidenta ohledně podezření na vydírání ze strany ministra zahraničí. Tipovala bych, že je to headline z deníku Burkiny Faso. Anebo z Gruzie, kde jsem byla svědkem toho, že se vládní koalice vedená ruskou pátou kolonou v podobě politické strany Gruzínský sen snažila osekávat pravomoci a zahraniční cesty prezidentce Zurabišvili. Jeden by si myslel, že u Macinky je zatím nějaká skrytá hra, 3D šachy, reakce na klesající preference a logický proces předvídaného – protože realita je neúprosná a Babiš Motoristy postupně paraziticky konzumuje stejně, jako to udělal u všech ostatních koaličních partnerů. Ale nikoli. Je to pouhopouhé zoufalství a diletantství. Lidé, kteří naskočili na lep devadesátkovým mafiánům typu Chlada a babyboy Turkovi, uvěří v podstatě čemukoli, co bude smrdět dízlem a nenávistí. Spousta kluků, kteří vyrůstali po rozvodu bez táty nebo s tátou, který občas dal mamce po tlamě, aby tak ukázal svou chlapáckost. Incelové, kteří se zrodili z dekadentní doby postfaktické. Vejfuková a instagramová politika bez kouska diskomfortu, za to s deníčkem plným křivdiček. Anebo prostě jen nezájem o politiku, ale sednutí na lep komiksové postavě. Jenže co teď? Co má opozice dělat? STAN má stínovou vládu, ODS bude mít stínovou vládu. Stínových ministrů bude jak na orloji a čert a opoziční volič aby se v tom vyznal. Veškeré zraky a naděje se tak upnou k prezidentovi. Vůbec mu tu roli nezávidím. Zase nás nakonec sjednotí jen nějaký velký průšvih. Ne chuť rozvíjet ekonomiku, posouvat Česko, zajistit bydlení, vymýšlet chytrá řešení, ale megaprůšvih. A Babiš až do dalších voleb nebude mít na programu nic jiného – než trio: Turek, Macinka, Tomio, Turek, Macinka, Tomio a tak stále dokolečka dokola kolem kulatého globusu za patnáct litrů. No nic, jdu si pustit do sluchátek tiskovku Macinky z Černínského paláce. K tomu umývám doma hajzlíky. Tak nějak se to k sobě hodí.