MUDr. Miloslav Janulík

6 hodin ráno, můj otec u rádia, 21. srpen 1968, říká mi „je válka“ … Ten moment si pamatuju dodnes. Jak nám pak otec vysvětloval, že nás Američani nechali napospas Rusům, dohodli se tak v Jaltě a Postupimi, jinak by si to Brežněv nedovolil. A pak ta nekonečná kolona tanků od Lanžhota do Břeclavi. Některé obrazy zkrátka člověku utkví v hlavě celý život. Připomínka začátku vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je už tak stará a přitom tolik živá. Viděl jsem, že otec cítí v ten moment obrovskou bezmoc. Okupace sovětů. Těch sovětů, kteří nás kdysi osvobodili od jiných okupantů… Je potřeba si tyto události připomínat, aby se už nikdy neopakovaly.