← Ing. Radim Fiala

Green Deal EU likviduje český chemický průmysl a hrozí v něm propouštění desítek tisíc lidí. Prosazujeme odstoupení od Green Dealu, systému emisních povolenek i od pařížské klimatické dohody. Podle Svazu chemického průmyslu je dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 příliš ambiciózní cíl. Chemičky tak chtějí jednat o zmírnění Green Dealu. Už teď se potýkají hlavně kvůli drahým energiím se ztrátou konkurenceschopnosti vůči Číně a USA. Svaz chemického průmyslu nedávno dokončil analýzu, za jakých podmínek je toto odvětví schopné dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050. Jejím výsledkem je, že by se veškerá výroba musela elektrifikovat z obnovitelných a bezemisních zdrojů, což by znamenalo nejméně pětinásobné množství potřebné elektřiny oproti současnosti. Na takový nárůst spotřeby chemiček, které tvoří významnou část tuzemského zpracovatelského průmyslu, přitom Česko zatím není připraveno. V pořadu Peníze a vliv Českého rozhlasu Plus to řekl ředitel svazu Ivan Souček. Další problém je, že celé odvětví je ze 70 procent založeno na výrobě z uhlíku, který získává právě z ropy a zemního plynu, a využívá ho i jako vstupy do výroby. „Ani budoucí chemický průmysl po roce 2050 si tak bez ropy a zemního plynu v tuto chvíli neumíme představit. Protože tyto fosilní vstupy budeme chtít dál částečně používat, tak je bude potřeba kompenzovat takzvaně negativními emisemi. Může to být uhlík z biomasy v produktech dlouhodobé spotřeby anebo se musí emise CO2 zachytávat a ukládat do podzemí,” uvedl Souček. Celkové náklady na dekarbonizaci spočítal svaz pro celý obor na zhruba 20 miliard eur na příštích 25 let, tedy zhruba půl bilionu korun. „Jde ale o investice nad rámec běžné obnovy technologií,“ upozornil Souček. Ty jsou přitom také nevyhnutelné. Už nyní je totiž stáří výrobních zařízení chemiček v Evropě včetně Česka v průměru 36 let, zatímco v Číně je to jen 16 let a v USA zhruba 20 let. Důvodem je i fakt, že v posledních letech chemičky investice do nových technologií odkládaly. „Evropský chemický průmysl se dnes nachází v období, kdy rentabilní, ale ještě stále málo zelené investice už nejsou přípustné, nejsou podporovány, nejsou financovány a nejsou žádoucí. Takže se neinvestuje na jedné straně do toho, co by vydělávalo, a na druhé straně ty žádoucí zelené investice zatím nejsou dostatečně rentabilní, respektive vyžadují ať už investiční, případně provozní podporu. Dnes tedy nejsou z hlediska investorů dlouhodobě udržitelné,“ vysvětlil Souček. Některé chemičky v Evropě i v Česku tak zavírají části provozů kvůli ztrátě konkurenceschopnosti. U nás jde o neratovickou Spolanu nebo pražský Mitas. Už v roce 2023 část výroby syntetických kaučuků uzavřel také kralupský Synthos. Dotyčná výrobní jednotka byla ve skupině, kterou vlastní stejnojmenný polský kolos, nejstarší a potřebné investice do ní přestaly dávat smysl po prudkém zvýšení cen energií a také poklesu poptávky. V tuzemské chemické výrobě, která představuje druhé největší odvětví průmyslu v zemi, pracuje podle údajů svazu přímo zhruba 130 tisíc lidí, spolu se subdodavateli a službami je to pak dvoj- až trojnásobek. V ohrožení může být aktuálně v samotných chemičkách podle Součka zhruba třetina míst. Mezi největší chemické hráče v zemi patří firmy ovládané polským Orlenem a Synthosem, dále Borsodchem v rukou čínského investora a české společnosti Agrofert, Kaprain a Draslovka.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici