Mgr. Jana Černochová

Jestli dnes ministr Zůna tvrdí, že projekt Univerzální kolové platformy byl špatně připraven, má to jednu drobnou vadu na kráse: v době, kdy se připravoval, seděl přímo v nejužším vedení Generálního štábu na @ObranaTweetuje. V letech 2019 až 2022 byl prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu. Takže pokud dnes hledá viníky špatné přípravy, nemusí chodit příliš daleko. Univerzální kolová platforma totiž není projekt žádného politika. Je to strategický projekt armády, připravovaný řadu let. Jeho uživateli jsou vojáci a manažerem cíle je náčelník Generálního štábu. Na jeho přípravě se postupně podílelo vojenské vedení za Aleše Opaty, Karla Řehky a Miroslava Hlaváče. Právě tam vznikaly požadavky a specifikace techniky, kterou armáda potřebuje. Karel Řehka je pro celý příběh zásadní. Jako náčelník Generálního štábu vedl armádu v době, kdy projekt dostal konkrétní podobu veřejné zakázky a kdy byl na návrh náčelníka Generálního štábu zařazen mezi strategické projekty AČR. Oficiální dokumentace počítala až se 185 vozidly a hodnotou přibližně 24,8 miliardy korun. Důležitý je také Miroslav Hlaváč. V říjnu 2024 jako první zástupce náčelníka Generálního štábu vysvětloval, proč se místo původně zvažovaného přímého nákupu Bushmasterů přešlo k soutěži více výrobců: „Armáda doporučila, aby se šlo cestou výběrového řízení.“ A dodal, že právě proto vznikl projekt univerzální kolové platformy pro ženisty, zdravotní službu a Vojenskou policii. To je podstatné. Nešlo o zakázku, kterou by si vymyslela ministryně nebo vláda. Požadavek vycházel z Generálního štábu, vojenské vedení určovalo potřebné schopnosti a připravovalo specifikace a samo doporučilo otevřené výběrové řízení. Teď ministerstvo tvrdí, že problémem byly ekonomické, technické nebo smluvní nedostatky. Jenže oficiální materiály k projektu obsahovaly předpokládanou hodnotu 24,757 miliardy korun, rozložení výdajů do jednotlivých let, minimální i maximální počty techniky a také výslovně uváděly, že odhad nákladů životního cyklu byl proveden v rámci aktualizace průzkumu trhu. Další údaje k životnímu cyklu měly být zpřesňovány při jednání s výrobcem. Pokud tedy dnes ministerstvo mluví o chybějící finanční analýze, mělo by přesně vysvětlit, jaký konkrétní podklad chyběl a proč nebyl doplněn v průběhu soutěže. Protože právě časová osa je na celém příběhu nejzajímavější. Zůnovo ministerstvo po převzetí resortu soutěž nezastavilo. Pokračovalo v ní a zadávací dokumentaci opakovaně měnilo a doplňovalo. Ještě 4. září jeho mluvčí veřejně uvedl, že probíhá další fáze zadávacího řízení a že termín pro podání předběžných nabídek je 30. září. Současně potvrdil, že dokumentace byla během řízení několikrát upravena. A 25. září, pouhých pět dní před tímto termínem, ministerstvo soutěž zrušilo. Veřejné odůvodnění přitom zůstalo u obecné formulace o „důvodech hodných zvláštního zřetele, včetně důvodů ekonomických“. Takže otázka není, co údajně pokazila minulá vláda. Otázka zní: co tak zásadního Zůnovo ministerstvo zjistilo až na konci září, když ještě tři týdny předtím soutěž dál vedlo a samo upravovalo její dokumentaci? Za mého působení nebyl vybrán žádný dodavatel a nebyla podepsána žádná rámcová ani kupní smlouva. Současné vedení převzalo rozběhnuté výběrové řízení a mělo měsíce na jeho kontrolu a úpravy. A jestli chce Jaromír Zůna tvrdit, že chyba byla už v samotné přípravě projektu, měl by současně vysvětlit, co v době této přípravy dělal jako první zástupce náčelníka Generálního štábu.