← Mgr. et Mgr. et Mgr. Tomáš Zdechovský

Opakovaně slýcháme od různých „patriotů“, že Evropa má být silnější, suverénnější a že bychom se mezi sebou neměli hádat. Zní to hezky. Problém je, že neexistuje jediný týden, kdy by sami tato slova nedupali do země. Jednou volají po jednotě, a vzápětí ji sami rozbíjejí. Jednou mluví o respektu k národním státům, a hned potom relativizují agresi, vydírání nebo nátlak silnějších vůči slabším. Jednou se ohánějí mírem, ale mlčí, když je mír pošlapáván silou. Silná Evropa totiž nevznikne tím, že budeme zavírat oči před bezprávím. Nevznikne tím, že budeme omlouvat chování velmocí jen proto, že se nám to politicky hodí. A už vůbec nevznikne tím, že budeme obětovat menší státy na oltář „vyšších zájmů“. Velké mocnosti si nemohou brát menší státy, když se jim to zlíbí. Nemohou jim diktovat, kam smějí patřit, koho smějí volit a jak mají žít. Pokud tohle připustíme, nepůjde už o silnou Evropu, ale o návrat do světa, kde platí jen právo silnějšího. A v takovém světě nakonec neobstojí ani ti, kteří si dnes myslí, že stojí na „správné straně“. Evropská jednota není prázdné heslo na billboard. Je to každodenní odpovědnost. Znamená stát při sobě i ve chvílích, kdy je to nepohodlné. Znamená bránit pravidla, na kterých Evropa stojí – suverenitu států, respekt k hranicím a ochranu slabších. Kdo tohle porušuje, ať už slovem nebo činem, nemá právo se ohánět patriotismem. Protože skutečný patriot ví, že svoboda a bezpečnost nejsou samozřejmost. A že mlčení k bezpráví nikdy nikoho neochránilo. @CT24ziveKopírovat text

Screenshot není k dispozici