Ing. Radim Fiala

V den výročí konce 2. světové války, která rozervala celou planetu, si s úctou připomeňme všechny oběti, ztráty, hrdiny a mimořádnou cenu míru. Pamatujme u všech ceremonií, že tehdy trpěli konkrétní lidé: civilisté, rodiče, děti, vojáci, odbojáři, vyhnaní, věznění, týraní, mučení. Německá nacistická mašinerie za to nese zásadní historickou odpovědnost. Česká zkušenost ukazuje, že suverénní národy musí bránit své zájmy, ne podléhat abstraktním hodnotám a něčím slibům. Bylo to tragické období ničení, zrazování a utrpení, ale také mimořádné statečnosti a nezdolnosti. Bitva o Británii, Stalingrad, Kursk, Normandie, Ardeny, Tobruk, Sokolovo, Dukla, až po Okinawu a pacifický prostor: všude umírali ti, kteří mohli být otci a dědečky následujících generací a za jiných okolností žít normálnější životy. Stejně tak nesmíme zapomenout na místa, kde neumírali vojáci v boji, ale zcela bezbranní lidé: Lidice, Ležáky, Katyň, Volyň, všechny koncentrační tábory a nespočet dalších míst, vesnic, lesů, táborů a popravišť, kde válka ukázala svou nejtemnější tvář. Tolik energie, která po staletí poháněla naše objevy, ekonomický růst, technologický pokrok a duchovní bohatství, bylo náhle vyplýtváno v ničivém brutálním zápase. Pozdější vývoj ukazuje, že konflikt oslabil celou civilizační vitalitu našeho kontinentu. Je třeba se dnes bránit přepisování minulosti podle aktuálních propagandistických potřeb či mocenských zájmů. Jednejme rozumně, s pokorou k minulosti a odpovědností za přítomnost.