Hana Žáková

Milí přátelé, na prahu nového roku bych se s vámi ráda podělila o jednu myšlenku, která zazněla při kázání, jež celebroval otec biskup Pavel Posád v kdousovském kostelíku. Zazněla již v říjnu. Já jsem ji ale nosila v hlavě a schovala si ji právě na začátek nového roku, protože mi přišla natolik nadčasová, že se sem prostě hodí. Čekala jsem na chvíli, kdy – jak se říká – padne na úrodnou půdu a budeme ji schopni vnímat ještě silněji. Otec biskup Pavel Posád použil zkratku, kterou řada z nás dobře zná ještě v její „staré podobě“ – RVHP. Nešlo o žádné novoroční přání, ale o myšlenku, která ho samotného oslovila a kterou si přinesl z prostředí kněžských setkání a rekolekcí. Natolik mu přišla silná, že se o ni s námi chtěl podělit. A já si ji dovolím nabídnout právě teď, na začátku nového roku, jako přání s velkou nadějí: R – Radost, protože bez radosti se život snadno změní v pouhé přežívání. V – Vděčnost, protože kdo neumí děkovat, nikdy nebude doopravdy bohatý. H – Humor, protože bez něj bychom se ze sebe i ze světa brzy zbláznili. P – Pokora, protože ne všechno máme ve svých rukou – a je dobré si to občas připomenout. A já se k tomuto přání připojuji. Kéž se nám podaří čtyři písmena RVHP a jejich mimořádně nadčasové poselství prožívat každý den. Ať se dotýká našich srdcí, našich rodin, vztahů i obyčejného každodenního života. Do nového roku přeji, ať máme radost, za co být vděční, čemu se zasmát – a dost pokory na to, abychom unesli všechno ostatní.