Hana Žáková

🇺🇦🤝🇨🇿 Nemůžu už mlčet. V posledních dnech se objevují zprávy o tzv. mírovém plánu, který byl předložen Ukrajině. Cítím povinnost se k tomu jasně vyjádřit. Ten plán není mírový. Je to požadavek, aby se napadený stát vzdal části svého území, omezil vlastní armádu a vzdal se možnosti vstoupit do NATO. Historie ale ukazuje, že ustupování agresorovi k míru nikdy nevede. Možná to dnes už někteří necítí tak naléhavě, ale připomeňme si rok 1938: Hitler tvrdil, že chce jen Sudety. Mocnosti mu ustoupily — věřily, že když obětují část Československa, nastane klid zbraní. Nenastal. Sudety byly jen první krok. Následovalo obsazení zbytku Československa a potom druhá světová válka. Dnes slyšíme podobný tlak – „vzdejte se kousku a bude mír“. Ale Kreml otevřeně říká, že jeho ambice nekončí u Ukrajiny. Česká republika je dnes na jeho seznamu „nepřátelských států“. Představa, že se to nás netýká, je nebezpečná iluze. A ano — žádný demokraticky smýšlející politik nemá radost z toho, že musíme dávat peníze na obranu. I já bych mnohem raději investovala do škol, nemocnic, dopravy, výzkumu nebo do rozvoje regionů. Jenže válku si nevybírá napadený. Vybírá si ji agresor. A roky jsme věřili, že po roce 1945 už nic takového nepřijde. Bohužel jsme se mýlili. „Jediné, co je třeba pro triumf zla, je, aby dobří lidé nedělali nic.“ Proto o tom musíme mluvit. Proto nemůžeme dělat, že se nic neděje. A proto musíme dál podporovat Ukrajinu — politicky, materiálně i lidsky. Protože když se zastaví její obrana, nezastaví se agrese. A bezpečnost Evropy, včetně České republiky, na tom stojí. A ano — bude to nepohodlné. Ale zlo roste přesně tam, kde lidé přestávají zvedat hlas.