Hana Žáková

Na návštěvu této malé obce na Třebíčsku budu ještě dlouho vzpomínat. Příjemné dopoledne jsem strávila s paní starostkou Marií Svobodovou, která se své vesnici věnuje už 35 let s neobyčejným nasazením a tichou vytrvalostí, jakou člověk často nepotká. Pod její rukou se tu za ta léta povedlo mnohé. Opravený kulturní dům, dětská hřiště, nové chodníky zvyšující bezpečnost, čistírna odpadních vod, ke které se chystá fotovoltaická elektrárna. Nejde přitom o efektní projekty na odiv, ale o konkrétní kroky, které zlepšují každodenní život lidí. V roce 2009 obec získala Zlatou stuhu v krajském kole soutěže Vesnice roku — ocenění, které se uděluje za péči o krajinu, společenský život, veřejný prostor i udržitelnost. Tady to ale nejsou jen slova, vidíte to na každém kroku. Zajímavostí je i lesní evangelický hřbitov — nejmenší v republice, s pouhými sedmi hroby. Atmosférou i historií je to výjimečné místo. A když mi paní starostka ukázala betlém vytvořený podle starých fotografií místních obyvatel, bylo jasné, že si tu lidé své kořeny opravdu váží. Velkou radost mi udělalo, že se daří udržet místní obchod s potravinami — často jediné místo, kde se lidé v menších obcích potkávají. Funguje i díky podpoře Kraje Vysočina. A jedna věc mě upřímně překvapila — na poměry tak malé obce je tu nezvykle vysoký počet soukromých zemědělců. Hospodaří nejen na místních polích, ale i daleko za hranicemi katastru. Živý vztah ke krajině tu není fráze. Děkuji paní starostce za milé přijetí a především za to, co pro svou obec dělá.