← Mgr. Aleš Dufek

CO PROSPĚJE DOBŘE ŽÍT TOMU, KOMU NENÍ DÁNO ŽÍT VĚČNĚ. Augustinova dívka mu porodila syna. On byl ale ambiciózní, stal se z něho jeden z nejlepších řečníků v severní Africe, to mu ale nestačilo, a tak se svými blízkými zamířil do Říma, a následně do Milána, kde tehdy sídlili západořímští císařové. Rovněž tam se jeho kariéra slibně rozvíjela. Augustin byl navíc po celou dobu věřící, hlásil se k tehdy populární sektě manichejců, kteří hlásali věčný souboj Dobra se Zlem, Světla s Tmou, jak ve světě, tak v člověku. Nicméně tak nějak odevzdaně, že zkrátka a dobře jednou zvítězí jedna, podruhé zas druhá strana. A tehdy Augustinovy pochyby a vnitřní neklid dosáhl vrcholu. Byť měl všechno, nač pomyslel, stejně byl nespokojený, protože tušil dočasnost a prázdnotu toho všeho. A tak jednoho dne dospěl ke konverzi. To je těžký pojem k vysvětlení, zvláště pro lidi nevěřící. Asi nepřesně by se to dalo popsat jako vnitřní proces, kdy člověk dospěje k poznání, že Bůh je živá bytost, osoba, ba že dokonce s ním lze navázat vztah. A Augustin se nechal pokřtít. A dále velmi stručně, zanedlouho odchází z Milána, chce žít o samotě se svým Bohem, ale po několika letech na území dnešního Alžírska začíná nést svůj kříž, jeho jediný syn zemře, on se stává biskupem (což v podstatě byla tehdy politická funkce, musel soudit, organizovat, rozhodovat), a hlavně tvoří rozsáhlá filozofická a náboženská díla, přičemž jeho hlavní myšlenky přiblížím příště.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici