Mgr. Martin Baxa

Odešel muž, o kterém nelze psát v hladkých frázích. Milan Knížák by je ostatně ani nedovolil. Byl to solitér, který celý život odmítal splývat s davem, hrát podle cizích notových osnov nebo se líbit za každou cenu. Jako plzeňského rodáka i učitele historie mě s ním spojoval hluboký vztah k našemu regionu. Milan Knížák byl v tom nejlepším slova smyslu západočeský paličák: věrný svému přesvědčení, neústupný v diskusi a břitký v úsudku. V našem novodobém umění představoval vzácný paradox. Na jedné straně radikální buřič, průkopník akčního umění a vůdčí postava hnutí Fluxus, který dokázal provokovat totalitní režim i měšťáckou pohodlnost. Na straně druhé muž, který po roce 1989 převzal obrovskou institucionální odpovědnost — jako rektor AVU a posléze dlouholetý generální ředitel Národní galerie. Lidé s ním nemuseli v každém kroku souhlasit a kolem jeho rozhodnutí vždy zuřily živé debaty. Nikdo mu ale nemohl odepřít absolutní vnitřní integritu, neobyčejnou odvahu a hlubokou víru v to, že umění má sílu měnit svět i lidské myšlení. Česká kultura dnes ztratila v pravém slova smyslu legendu. Bude nám chybět jeho neohroženost i schopnost čeřit příliš klidné vody.