← Ing. Jan Zahradil

V situaci, kdy se transatlantické partnerství pomalu, ale jistě vypařuje a USA se začínají starat primárně o své “blízké zahraničí”, je obrat Evropy k Asii strategicky správný a vlastně jediný možný. Místo atlantického trhu budujme ten eurasijský, má to infrastrukturní i geografickou logiku. Také to však má několik ALE a není jasné, zda si je zrovna von der Leyen a její Komise uvědomují 1)Jestli chce EU na jejich trhy, ať přestane tyto země poučovat, mentorovat a moralizovat. Nejsou na to dávno zvědaví. Naše povýšené výklady o lidských právech a demokracii jsou v dnešním multipolárním světě nejen irelevantní, ale už i kontraproduktivní - a vlastně směšné. 2)Přestaňme jim také vnucovat naši zelenou klimatickou agendu. Stejně ji nebudou dodržovat. A klíčové jsou v tomto parametru vlastně jen dvě země - Čína a Indie - které si pojedou svým tempem a podle svých potřeb, viz Čína v EV nebo fotovoltaice.. 3)Jestli si myslíme, že v Asii můžeme obcovat se všemi, ale nějak obejít Čínu, jsme na hlubokém omylu. Ta je integrálním centrem tamějšího ekonomického ekosystému, viz třeba obchodní smlouva RCEP, Belt + Road a další investiční a obchodní vazby. Sestím zkrátka smiřme. Za poslední 3 měsíce pokročila ekonomická integrace v Asii, v reakci na Trumpovu obchodní politiku, mílovými kroky (do prvního komentu dávám anglicky psaný článek o tom, co vše se za tu dobu událo). Tam se teď bude koncentrovat globální ekonomická a obchodní dynamika. Evropa se na tom může přiživit - nebo ne.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici