Margita Balaštíková

Rozhovor přináší pohled na budoucnost českého zemědělství očima ekoložky Alžběty Procházkové z WWF. Mluví o obnově krajiny, remízcích, mokřadech, ochraně opylovačů i o tom, že zemědělci budou muset plnit nové požadavky evropského nařízení, zatímco finanční podpora zřejmě klesne. Zároveň upozorňuje na sucho, erozi a dopady klimatické změny, které už dnes zemědělci pociťují. Jenže právě tady je potřeba říct jednu podstatnou věc. O klimatických změnách nemusí zemědělce nikdo přesvědčovat. Jsou to oni, kdo každý rok sledují, jestli zaprší, jestli nevyschází porost nebo jestli přívalový déšť nespláchne pole. Nepotřebují další přednášky o realitě, kterou sami denně žijí. Co ale potřebují, jsou stabilní pravidla. Nemůžeme po nich chtít, aby investovali do dlouhodobých opatření, když se každé volební období mění podmínky dotací, přibývá administrativa a zároveň ubývá peněz. To není cesta k lepší krajině, ale k další nejistotě. Mám také pocit, že se v posledních letech na zemědělce příliš často ukazuje prstem. Přitom většina z nich dobře ví, že bez zdravé půdy, vody a života v krajině nemá jejich práce budoucnost. O krajinu se nestarají proto, že jim to nařídí Brusel, ale proto, že na ní chtějí hospodařit i jejich děti. Krajinu nezachrání další tabulky ani nové indikátory. Zachrání ji lidé, kteří na ní každý den pracují. A těm bychom měli začít více důvěřovat a méně jim komplikovat práci. #margit #glosa