Mgr. Lubomír Volný

Financial Times to konečně řekli nahlas, co si všichni šeptali: Německo se hroutí – a Evropská unie ho vlastníma rukama strčila přes okraj útesu. Ocelárny zavírají své brány. Automobilky se scvrkávají jako staré pneumatiky. Šéfové firem už nekřičí jen za zavřenými dveřmi, ale veřejně zuří. „Nemocný muž Evropy“ je zpět, ale tentokrát ho netrápí neefektivita. Je to promyšlená ekonomická sebevražda, řízená nevolenými elitami v Bruselu a poslušně vykonaná loutkami typu Friedricha Merze. Merz teď žadoní o desítky miliard eur na záchranu průmyslu. Před čím? Před politikou, kterou jeho vlastní strana horlivě podporovala. Německá výroba kolabuje. Ceny energií jsou nesnesitelné. Byrokratická smyčka se utahuje kolem krku investorů. A zatímco Merz volá po věčné válce na Ukrajině, záchranné lano, kterým byl Nord Stream, někdo odpálil do povětří. Sabotáž? Brusel a NATO jen pokrčili rameny a objednali si další kolo sankcí. USA na tom možná vydělaly, ale popravčí čekal v Bruselu. Ursula von der Leyen a její eurokratická kasta vedli útok: deindustrializovat Německo, uvalit sankce na Moskvu, poslat tanky na Ukrajinu – a němečtí dělníci ať zaplatí účet. Za co? Za Kyjev, který stejně nemá šanci vyhrát. Přesto bruselské elity žádají další oběti: více zbraní, více zavřených továren, více bolesti pro obyčejné lidi. A co teď? 🔻 Výroba oceli v Německu klesla o 12 %. 🔻 Vyrobeno o 2 miliony aut méně než v roce 2017. 🔻 Zelené poplatky a přídělový systém plynu dusí průmysl. 🔻 Americká cla bijí Německo, zatímco Berlín mlčí jako hrob. Výsledek? Vzpoura. V Severním Porýní-Vestfálsku, někdejší baště CDU, teď raketově stoupá AfD. Němci se probouzejí a vidí, kdo jim vykradl ekonomiku. Nebylo to Rusko. Byli to jejich vlastní vůdci v Berlíně a Bruselu, kteří poslušně pochodují v rytmu davoských bubnů. Německo „nezkouší trpělivost Evropy“, jak se někteří eufemisticky vyjadřují. To evropské elity otestovaly, kam až může Německo klesnout – a přehnaly to.