Jiří Slavík

21. srpen 1968 byl koncem naděje, že Československo může žít svobodněji, důstojněji a podle sebe. Sovětská okupace zadusila Pražské jaro a na dalších dvacet let nás připoutala k režimu, který naši zemi hospodářsky, společensky i morálně ničil. A možná ještě bolestnější je to, co přišlo potom: normalizace. Tu už za nás nedělaly jen sovětské tanky. Dělali jsme si ji z velké části sami. Vlastní funkcionáři, kariéristé, udavači a lidé ochotní vyměnit svědomí za klid, funkci nebo výhody. Okupace přišla zvenčí. Normalizace prorostla společností zevnitř. Proto bychom na rok 1968 neměli vzpomínat jen jako na kapitolu z učebnice dějepisu. Je to varování. Dnešní ruský režim se k sovětskému imperialismu neobrací s odporem, ale s nostalgií. Znovu používá sílu, propagandu a strach k tomu, aby jiným národům upíral právo rozhodovat o vlastní budoucnosti. My už jednou poznali, co znamená, když Moskva začne rozhodovat, kolik svobody smíme mít. Nezapomínejme na to! 🕯️