← Mgr. Martin Baxa

Dobrý den všem. Přesně před čtyřmi lety 21. února dvaadvacátého roku jsme nevěřícně poslouchali imperialistický projev Vladimíra Putina a s mrazením sledovali satelitní snímky ruské armády na ukrajinských hranicích. I přesto byla většina z nás v šoku, když 24. února Putin na Ukrajinu skutečně zaútočil. Začala válka, které řada lidí předvídala rychlý a pro Ukrajinu neblahý konec. Kyjev měl padnout během pár dnů, stát se měl zhroutit, Evropu měl paralyzovat příval uprchlíků. Ale Kyjev nepadl a stát se nezhroutil! Ukrajina se začala houževnatě bránit. Miliony lidí, kteří utíkali z východu na západ Ukrajiny a dál do Evropy, našli útočiště a pomoc. Za ty čtyři roky se ledacos změnilo – máme jinou vládu, jinak složený parlament; spojenci, na něž jsme léta spoléhali, jsou nevyzpytatelní. Západ je rozkládaný dezinformacemi, sociální sítě zasévají nedůvěru a šíří nenávist. Evropa se pomalu a bolestně učí být sama sebou, zatímco Ukrajinci a Ukrajinky dál bojují, mrznou, skrývají se před raketami a drony. Ukrajinci zkrátka vzdorují a přitom draze platí i za nás. Oni vědí, co víme i my: bojují v naší válce a platí za naši svobodu. Jsem hrdý na masivní podporu a pomoc, kterou naše země v uplynulých letech Ukrajině poskytla, a je pro mě opravdu velká čest tu s vámi stát. A tato pomoc musí pokračovat a my musíme o to, aby pokračovala, naléhavě žádat. Co ještě můžeme udělat? Nevládky, někteří politici a spousta jednotlivců každý den po celé čtyři roky ukazují řadu způsobů, jak pomáhat bojující zemi. Pomáhat ukrajinským civilistům, pomáhat i uprchlíkům a uprchlicím a jejich dětem tady u nás. Ukrajinské ženy dnes pracují v nemocnicích, školách, továrnách, službách. Platí daně. Udržují v chodu sociální služby, jejich děti si hrají a učí se s našimi dětmi. Zkusme je každý den trochu podpořit, třeba jen úsměvem, jen drobným gestem; gestem, kterým dáme najevo, že jsou naši, že sem patří, že patří do Evropy. Že lidi v téhle zemi nedefinuje hloupost, zášť a nenávist. Dějiny jsou někdy až průhledně přímočaré. Víme, kdo je agresor a kdo oběť. Víme, co je správné, a co ne. Víme, kde je pravda a kde lež. Je dobré si to připomínat a je dobré to říkat nahlas. SLÁVA UKRAJINĚ!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici