← Mgr. Petra Prokšanová

‼V okamžiku, kdy bylo naprosto nehorázně povoleno konání sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a tento krok má být prezentován jako sbližování českého a německého národa, je namístě připomenout, že jen dobré účty dělají dobré přátele. Právě proto je zcela legitimní a potřebné vrátit do veřejné debaty také otázku vymáhání válečných reparací vůči Německu. 👉 Jde o záležitost, která zůstává neuzavřená nejen historicky, ale i právně a morálně. Česká republika se jako nástupnický stát Československa nikdy nevzdala nároku na válečné reparace, zakotvené v Pařížské dohodě o reparacích od Německa ze dne 21. prosince 1945. Přestože si Československo nárokovalo částku přesahující 300 miliard tehdejších korun, ve skutečnosti obdrželo pouze zlomek této sumy – přibližně čtyři procenta oprávněných nároků. ❌ To je s ohledem na rozsah škod, které nacistická okupace Československu způsobila, naprostý výsměch. Statisíce lidí byly odvlečeny na nucené práce, proběhlo systematické rabování průmyslu, infrastruktury, kulturních památek i bankovních rezerv, včetně desítek tun zlata. Tyto skutečnosti byly jednoznačně konstatovány již během Norimberského procesu a nikdy nebyly zpochybněny. Nároky na vypořádání těchto škod nikdy nezanikly, pouze byly v průběhu desetiletí politicky odsouvány, zejména po roce 1989. 🔴KSČM si vymáhání válečných reparací vůči Německu ukotvila ve svém programu🔴 ‼Znovuotevření otázky vymáhání reparací chápu jako naplnění spravedlnosti vůči obětem nacismu, jejich rodinám i celé společnosti, která nesla důsledky okupace po celé generace a která je dnes navíc konfrontována s bratříčkováním některých vysokých českých politiků se Sudetoněmeckým landsmanšaftem, jehož představitelé ještě pár let zpátky nazývali poválečný odsun Sudetských Němců "etnickou čistkou" i s opakovanými snahami o prolomení tzv. Benešových dekretů. 👉 Odmítněme takovouto relativizaci nacistických zločinů a výsledků konce druhé světové války! Historická odpovědnost nesmí být zapomenuta, ale ani umlčena jakousi alibistickou frází o zachování dobrých vztahů s Německem, jak se o to pokusil Havel v roce 1997. Pro Německo buďme hrdým a rovnocenným partnerem, ne ustrašeným ratlíkem, který na sobě nechá dříví štípat.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici