← JUDr. Ing. Zdeněk Hraba

Buďme teď k sobě kritičtí. Nesouhlasit spolu bez výzev k násilí je něco, co – alespoň podle komentářů na sociálních sítích – chybí určité skupině příznivců všech částí politického spektra. Všech. Možná tím nepotěším nikoho, ale tak to prostě je. Čtu to den co den. A ani jedna „strana“ tady nemá čisté ruce. Osobní útoky a výhrůžky odsuzuji vždy. Ať míří na lidi, na politiky, novináře, nebo přesněji často na lidi, kteří jen píší články. A ne kvůli tomu, že odsuzovat to u jedněch a u druhých to mlčky přecházet je zrovna v módě. Ale protože si myslím, že nesouhlas je naprosto normální - ovšem nesouhlas a výzva k útoku jsou dvě rozdílné věci. Moderně se říká, že společnost je rozdělená. Ale ne už tak v kurzu je přiznat si, že v demokracii rozdělená vždy bude – a má být. Jinak bychom museli všichni přemýšlet stejně. Rozdílné názory nejsou slabost, jsou naopak hnacím motorem. Ale pokud chceme, aby to rozdělení zůstalo v rozumných mezích, musíme přijmout jednoduchou věc: zvyknout si na nesouhlas, hádat se klidně ostře, ale ne pomocí výhrůžek. Nesouhlasit důrazně, ale ne s rukou v pěsti. A krom toho vždy připomínám, že výzvy k násilí jsou v kolizi s trestním zákoníkem.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici