← Josef Bazala

Přátelé, dovolte mi být dnes trochu delší. Ale kdy jindy, než při v den konce druhé světové války v Evropě. V den, kdy vzpomínáme na mnohé hrdiny, ale připomínáme si i varování pro dnešní dny. Rád bych Vám popsal, jak probíhal konec války u nás ve Starém Městě. Přesně před osmdesáti lety, na jaře roku 1945, skončila pro Staré Město jedna z nejtemnějších kapitol jeho historie. Druhá světová válka se chýlila ke konci, ale boj o naše město byl tvrdý a bolestný. Dodnes v sobě neseme vzpomínky na hrdinství i utrpení, které s sebou přinesly dny osvobození. DUBNOVÉ DNY PLNÉ STRACHU Dne 16. dubna 1945 došlo k tragickému bombardování cukrovaru. Sovětská letadla zde shodila bomby s cílem zasáhnout německé jednotky, které však už v oblasti nebyly. Následkem náletu zahynulo 29 Staroměšťanů. Tato tragédie spustila vlnu rabování, na kterou Němci reagovali posílením hlídek v ulicích. Partyzáni při bojích zabili dva německé vojáky, což vedlo k rozsáhlým odvetným opatřením. Němci zahájili razie, zatýkali místní obyvatele a několik z nich nakonec odvlekli při ústupu. Šest zajatých mužů bylo 30. dubna popraveno na Potmělůčce, přičemž jednomu z nich se podařilo zázrakem přežít. Navzdory těmto tragickým událostem přineslo 30. dubna 1945 městu vytoužené osvobození, když do něj vstoupily rumunští vojáci jednotek 2. ukrajinského frontu Rudé armády. Přestože bojové operace v regionu ještě pokračovaly, Staré Město se začalo vzpamatovávat z válečných hrůz. Rodiny oplakávaly své mrtvé, domy byly v troskách, ale v lidech zůstávala naděje na nový začátek. HISTORIE JAKO VAROVÁNÍ Osmdesát let je dlouhá doba, ale některé rány se nezacelí nikdy. Osvobození Starého Města nám připomíná, jak křehký je mír. O to více dnes, když sledujeme dění na Ukrajině. Rusko opět rozpoutalo válku, která žene tisíce nevinných lidí do záhuby, ničí jejich domovy, trhá rodiny. Nám, kteří žijeme v míru a bezpečí, může být těžké si představit, co znamená žít ve městě sužovaném válkou. Ale Staré Město tím už jednou prošlo. A právě proto je důležité si připomínat, jaké to je, když člověk ze dne na den přijde o všechno. Když ulice, po kterých chodíme, jsou zavaleny sutinami. Když se domov změní v ruiny. Když strach o život je denním chlebem. NENECHME HISTORII OPAKOVAT Dnes, v roce 2025, nesmíme zapomínat na to, že osvobození Starého Města a navrácení míru do našeho města se neobešlo bez lidských obětí, ale také dělat vše pro to, aby se podobné hrůzy neopakovaly. Válka není vzdálená historie, je realitou našich dnů. Staré Město je mým domovem. A nechci, aby se jednou moje děti a vnuci báli o svůj domov tak, jako se ho báli naši předci v roce 1945. Nechci, aby se ulice, které dnes žijí smíchem a radostí, jednou znovu proměnily v bitevní pole. Nechci, aby se ztrácely domovy, rodiny, naděje. A proto je důležité si připomínat historii a nezapomínat na ni. Abychom ji už nikdy nemuseli znovu prožít. Budu rád, když se i Vy alespoň krátce podělíte v komentářích o příběh osvobození vaší obce nebo vzpomínky těch, kteří válku zažili. 📸 Archiv Slováckého muzeaKopírovat text

Screenshot není k dispozici