← Bc. Jana Leitnerová

Máme za sebou 8 dní “spolubydlení” a péče o dědu. Asi takhle: myslela jsem si, že jsem asi jako i připravená na to, co to všechno bude obnášet. A to se děda sám nají a v noci k němu nemusím vstávat vždycky. ALE psychicky a sociálně se na něco takového připravit nedá. Každý den je jiný, kombinovat práci, program dětí, jeho potřeby…připomíná mi to šestinedělí, kdy mělo přednost mimino před mýma potřebama 😂 Je to zkušenost, v 90 letech má své vrtochy a nálady. A vlastně nějak nevím, jak se vyrovnat s jeho “sebevražednými” řečmi typu: “až budeš dělat nákup, kup mi 2 m konopného lana, ať se můžu oběsit…” Podpora se skládá a asi si musíme všichni zvyknout. Paradoxně nejlíp to zvládají naše holky. Starší dědovi čte, mladší mu pouští pohádky a učí ho s Netflixem. A já se snažím nastavit hranici mentálního vyčerpání. Tak mi držte palce, je to mimořádná zkušenost 🫶Kopírovat text

Screenshot není k dispozici