← Mgr. Tomáš Třetina

O růžích, úřednících a jednom dobrém konci Naše znojemská jízdárna v Louckém klášteře konečně blýská tak, jak si zaslouží. Ale protože u velkých projektů vidíme většinou až ten zářivý cíl, dovolte mi malý pohled do „zákulisí“, který v médiích nebývá tak vidět. Víte, velké projekty jsou jako růže – všichni vidíme ten krásný květ, ale víte, kolik trnů si člověk cestou do prstů zapíchá? Stačí totiž jeden přísný úředník v Praze s červenou tužkou a projekt, který se mu zdá – diplomaticky řečeno – ohrožený, letí do koše pod heslem „musíme šetřit“. Když jsme před rokem s kolegy ze Znojma seděli na ministerstvu, atmosféra by se dala krájet (a rozhodně to nebyl ten příjemný pocit jako u sklenky veltlínu). Působilo to trochu jako zvát upíry na oběd a doufat, že si místo vás dají jen suchý rohlík. Bylo potřeba hodně trpělivosti a věcných argumentů, abychom Prahu přesvědčili, že Znojmo to zvládne, termíny dodrží a nebude z toho mezinárodní ostuda. Jsem rád, že jsem jako váš senátor mohl u těchhle jednání být a pomoci tuhle „úřední bitvu“ vybojovat. Nebylo to o mně, ale o tom, aby kus našeho kláštera nezůstal v troskách jen kvůli "obavám". Dnes máme moderní sál pro 800 lidí a já jsem vděčný všem, kteří na tom nechali ruce i nervy. Moje role byla jen malým dílkem v téhle skládačce, ale o to víc mě těší, že se dobrá věc podařila. Teď už je jízdárna vaše a já věřím, že v ní brzy společně zažijeme spoustu skvělých akcí. Naše Znojemsko si to prostě zaslouží!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici