← Mgr. Petra Prokšanová

🔴 Včerejší beseda v Plzni k tématu přepisování historie byla skvěla! Díky za pozvání Vítek Prokop - Stačilo A o čem jsme se mj. bavili? Rok 1989 obrátil příběh o Rudé armádě osvoboditelce téměř naruby. V posledních třiceti letech sledujeme stále intenzivnější relativizaci přínosu Sovětského Svazu na porážce německého fašismu. O to více, čím rychleji odchází pamětníci těchto dob. Nejde však pouze o pozvolný úpadek zájmu ze strany veřejnosti, vyvíjen je tlak vládnoucích struktur např. prostřednictvím evropského usnesení „Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy“, která svým způsobem legitimizovala (ač nejde o závazný právní předpis) to, o čem se především v pobaltských státech již dlouho hovořilo, tedy možnost odstranit památky připomínající Sovětský svaz, a to i ty zbylé, které ještě nebyly odstraněny po rozpadu Sovětského svazu a související s koncem druhé světové války. I v české společnosti se po pádu minulého režimu stále více prosazovala konfliktní interpretace osvobození Rudou armádou. Hranice společné paměti se začaly ještě více rozostřovat a objevily se nové hranice paměti, tentokrát více národní a vztahující se spíše k západním spojencům a západnímu odboji. Příchod nového režimu v roce 1989 otevřel možnost budování nových míst paměti věnovaných těmto přehlíženým obětem. Dokonce i centrum oslav konce války se z Prahy přesouvá do Plzně, osvobozené jednotkami armády americké. V jakémsi revolučním nadšení začátku devadesátých let se ale nejen budovalo, ale i bořilo. Za své vzaly i připomínky, které bychom nejspíše i dnes hodnotili jako málo konfliktní, případně hodné uchování nejen pro jejich význam, ale i uměleckou hodnotu. Sem patří odkazy na mírové iniciativy, padlé hrdiny druhé světové války z řad předválečných komunistů, apod. Některá výrazně iritující místa paměti byla zachována, to když bylo např. možné pomník upravit tak, aby jeho konfliktní potenciál byl otupen nebo přímo odstraněn. Po konci 90. let se tyto snahy o odstřižení od minulosti spíše upozadily a na intenzitě nabraly až v posledních letech. Na jaře 2019 došlo k odstranění pamětní desky ze Staroměstské radnice, která byla sejmuta pod záminkou rekonstrukce radnice a její navrácení bylo přislíbeno s jejím dokončením. Nestalo se tak a deska, kterou v roce 1946 odhalil tehdejší prezident Edvard Beneš skončila v depozitáři. Stejně jako byla z veřejného prostoru do depozitáře odklizena nadživotní socha maršála Rudé armády Koněva, který přes Duklu dovedl Rudou armádu až do Prahy. Zároveň byl v té době v Řeporyjích slavnostně odhalen pomník Ruské osvobozenecké armádě, tzv. vlasovcům. 🔴 Všechny tyto procesy naznačené výše směřují k jedinému - odcizení od naší minulosti, rozhlodání kolektivní paměti, podceňování významu antifašismu. To nesmíme dopustit. STAČILO!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici