← Bc. Jana Leitnerová

Je to hodně o domluvě a vztahu rodičů s dospělými dětmi. Moje máma šla do důchodu (po víc jak 40 letech v jedné práci, a to v malé školce na vesnici) pár měsíců předtím, než se narodila moje druhá dcera. Kdo mě sledoval/zná, tak ví, že jsem ji porodila v době mandátu na kraji, nešla jsem na mateřskou, na porod jsem si šetřila klasickou dovolenou, pár týdnů po porodu jsem se vrátila zpět do práce - i s malou. Okolí čekalo, že moje máma pojede babičku na fulltime. Ale já to nechtěla. Nechtěla jsem mámě vzít tu svobodu, protože pro nás dělala fakt hodně. Hlídala mi holky 1 den v týdnu, jasně, když byla starší nemocná, vždycky byla připravená. Obě moje holky mají perfektní vztah s mými rodiči. Ti si je berou i na několik dní na prázdniny a holky se k nim pokaždé těší. Děti nám nikdy „nehlídali“, budovali si s nimi vztah, trávili čas tak, jak je to bavilo. Za svoje rodiče a jejich vztah jsem neskutečně vděčná, i proto, že manželova máma už bohužel nežije a byla hodně nemocná, takže děti ani nikdy hlídat nezvládla. Všechno je to o domluvě, nastavení hranic a respektu. Já děti chtěla, jasně, občas si fňuknu, ale naučila jsem se říkat si o pomoc, když fakt už ryju držkou v zemi. Což naštěstí není už tak často, protože mám doma skutečně samostatné bytosti, které prarodiče milují a když se nevidí aspoň jednou týdně a jednou si nezavolají, tak je doma velmi smutno. Jak to máte s prarodiči vy?Kopírovat text

Screenshot není k dispozici